Většina slavných spisovatelů, ať už jde o lyriku nebo epiku, si při své tvorbě ráda nalila sklenku vína nebo panáka něčeho ostřejšího. Snad aby se rozproudila krev nebo spíše tvůrčí schopnosti.
Ale asi nikdo si na svém pití nepostavil kariéru a image. Teda kromě jednoho – Charlese Bukowského.
Narodil se v Andernachu v Německu, roku 1920. Jeho matka byla Němka a otec původem Němec pocházející z Pasadeny.
Když byly Charlesovi dva roky, přestěhovali se s matkou a otcem do Los Angeles na Longwood avenue číslo 2122, kde taky vyrůstal a většinu času i žil. Táta mladého Charlese mlátil řemenem na ostření břitvy a matka ho v tom ještě podporovala, z čehož vyplývá, že ve svém dětství a dospívání moc lásky nepobral. Podle spisovatelových slov to však byl dobrý trénink na to, jaký svět je. Protože jeho dětství nebylo jednoduché, tak už ani ten zbytek nebyl takový šok. Toulání a vandry, beznadějná zaměstnání a bída. Jak sám říkal, mohl si vybrat, jestli si zničí život ve fabrice nebo v baru. Vybral si druhou variantu.
Cestoval od LA po New York, žil v San Franciscu, St. Louis, New Orleansu, navštívil i Čínu, Mexiko, Kanadu atd. Psát začal už ve svých dvaceti letech, ale protože neměl úspěch, nechal toho a raději se dobrovolně utápěl v alkoholu. Krutou daň zaplatil v pětatřiceti letech, kdy skončil v Okresní všeobecné nemocnici s popraskanými vředy, krvácel z úst i konečníku a lékaři mu téměř nedávali šanci na přežití. Doktoři téměř bez přestání pumpovali do polomrtvého Charlese krev a glukózu. Bukowski o fous utekl hrobníkovi z lopaty. Přežil, ale dostal ultimátum: kapka alkoholu a je konec. Dlouho však nevydržel a brzo začal zase pít, ovšem "jen" víno a pivo. Pohled smrti do tváře mu otevřel oči. Řekl si, že pokud nezačne s psaním teď, tak už nikdy. Podle spisovatele se muselo něco stát s jeho mozkem, v důsledku tak velké ztráty krve. Jak sám uvedl, od té doby, co odkráčel z nemocnice, cítil se jinak - klidnější, uvolněný. Našel si práci jako řidič kamionu a po večerech pil a klepal do svého starého psacího stroje jednu báseň za druhou. Noc co noc, desítky básní. Vybral ty nejlepší a začal je rozesílat kam jen to bylo možné.
Tentokrát to vyšlo. Jeho básně se objevovaly v nezávislém tisku, vydavatelé s ním chtěli uzavřít smlouvy na sbírky. "Abyste někoho přiměli, aby četl vaše básně, musí si vás všimnout," řekl Bukowski, jehož největším vzorem se stal čínský básník Li-Po a dodává: "Psal jsem pohoršlivé (ale zajímavé) texty, pro které mě lidé nenáviděli, ale začali být zvědaví na toho Bukowského.Vyhazoval jsem v noci lidi z verandy, močil na policejní auta a provokoval hipíky. Když jsem skončil svoje druhé předčítání ve Venice, popadl jsem peníze, naskočil opilý do auta a projížděl se po chodnících rychlostí šedesát mil za hodinu. Ve svém bytě jsem pořádal večírky, které byly přerušovány nájezdy policie. Byl jsem stále na záchytkách. Nějaká dáma mě obvinila ze znásilnění.Mezitím jsem o většině z toho psal, byla to moje osobnost, byl jsem to já, ale nebyl jsem to já."
O alkoholu Bukowki tvrdí, že je to jedna z největších věcí, které se na světě zrodily, teda kromě něho "Veškerou svou práci dělám, když jsem opilý. Je to uvolnění, protože v podstatě jsem plachý, do sebe zahleděný člověk, a alkohol mi dovoluje být tím hrdinou, který si vykračuje prostorem a časem a provádí to všechno po čem touží."
Zdroj: http://www.fiftyfifty.cz/Nejznamejsi-opilec-na-svete-1517060.php
VÝZVA: Přihodilo se vám něco podobného, úžasného či nezapomenutelného? Pak nám svůj příběh napište (adresa: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ).
