Jako každé dítě jsem měla své dva dědečky velice ráda. I když oba holdovali alkoholu, nepamatuji se, že bych je někdy viděla napité. První děda, říkali jsme mu stařeček, ten prý když měl popito, byl velice veselý a každému dával najevo jak ho má rád. Ted druhý,
to byl děda s tím to bývalo horší. Ten když došel z hospody a babička něco řekla, tak začal demolovat byt. Ale na druhý den, protože byl stolář, tak všechno opravil a všem se omluvil. Přes to všechno ho měl každý rád. Jednou si mě vzal v kočárku na procházku a vrátil se beze mne. Kočárek se mnou stál před hospodou. Kdysi babička zabila staré slepice a děda, že jíst se to nedá, tak že je zakope na zahradě. Tak udělal, jenže měli psa Bena a ten je vyčmuchal vyhrabal a donesl zpět na dvůr. Tomu se děda zasmál a šel kopat znovu a hlouběji. Na Bena dávali pozor, aby se to neopakovalo. A ráno jaké překvapení, slepice znovu na dvoře. To už Ben dostal nářez.Slepice zakopal až za plot, kde se pes nedostal. Ještě vzpomínám jak mě tento děda říkával, až umřu tak mě nechejte napsat na pomník nápis "Celý život spával v kuchyni, teď odpočívá v pokoji". Splnili jsme to jen na půl, odpočívá v pokoji.
