Prevence a léčba závislosti na alkoholu

Náročné zaměstnání, párty s přáteli, vínko po večerech, sem tam panák na „uklidnění“ – než se člověk naděje, může mít problém. Jak poznat, jestli jste už náhodou nepřekročila hranici rozumného pití?

Slovo „alkoholička“ zní děsivě. Většina z nás si při jeho vyslovení představí postarší zoufalou ženu tajně upíjející z láhve vodky schované v botníku nebo zanedbanou žebračku na ulici. Statistiky však hovoří jinými čísly – většina žen léčících se ze závislosti na alkoholu má středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání. Nejsou slabé a neschopné – naopak! Mívají slušně rozjetou kariéru, spoustu kamarádů a koníčků, žijí aktivně. Ze začátku pijí jen ve společnosti přátel, pak k tomu přidají občasnou láhev vína při večeři, později se z pití stane každodenní rituál a najednou zjistí, že bez kapky „něčeho na povzbuzení“ vlastně nemohou fungovat. Podle posledního hloubkového výzkumu provedeného v roce 2008 je na alkoholu závislých téměř půl milionu Čechů, přičemž pětina z nich má tak vážné problémy, že patří do protialkoholní léčebny. Podíl žen v poměru k mužům je už poloviční, a navíc dam, které to táhne k pití, stále raketově přibývá…

Fernet na dobrou noc

Lence je 26 let. Její matka vlastní síť několika obchůdků s potravinami. Lenka studuje vysokou školu a matce pomáhá s vedením rodinného podniku. Ráno vstává v pět, každý den objíždí pobočky, vyřizuje objednávky a řeší běžné provozní problémy. Po večerech se učí na zkoušky. Má přítele, se kterým tráví čím dál tím méně času. Podnik roste, pobočky přibývají, ale matka se bojí management přenechat někomu cizímu. Obě to musí nějak zvládnout. Lenka je perfekcionistka, a tak si vůbec nepřipouští, že by se to třeba zvládnout nedalo. Běžně pracuje 15 hodin denně.

Když přijde domů, automaticky sahá po láhvi svého oblíbeného fernetu. „Musím si dát panáka nebo dva, abych se uklidnila a vůbec usnula,“ říká. Pije denně. Znamená to tedy, že je už na alkoholu závislá? „Rozpoznat hranici běžného pití a závislosti není tak jednoduché. U každého je jiná. Rozhodně se nedá říct, že když vypijete tolik a tolik alkoholu týdně, jste alkoholik. A pijete-li méně, potíže nemáte. Obecně platí, že závislým je ten, kdo nedokáže abstinovat a alkohol mu komplikuje život,“ vysvětluje psychoterapeutka Renata Schubertová, která se specializuje na léčbu závislostí.

Jeden velký flám…

Michaela se sebou bojuje již šestý měsíc: „Ze začátku jsem si vůbec nepřipouštěla, že bych měla s alkoholem nějaký problém. Prostě jsem si občas dala skleničku, protože v práci toho na mě bylo moc. Věčné stresy při uzávěrkách, hádky s nadřízenou, starosti s rodiči, to všechno mě vysilovalo. Když jsem byla trochu opilá, uvolnila jsem se a bylo mi lépe. Bylo mi to totiž všechno jedno.“ Michaela pracuje jako ekonomická analytička ve velké mezinárodní firmě. O osmihodinové pracovní době si může nechat jen zdát – klientům musí být k dispozici neustále. Bere více než oba její rodiče dohromady, ale tak náročné zaměstnání si vybírá svou daň. „Když řešíme nějaký složitý projekt, prostě jsem v práci, dokud je potřeba. Občas to znamená, že jdu domů až po půlnoci.“

Michaelini přátelé jsou vesměs buď studenti, nebo umělci, bohémové. „Na vysoké škole jsem zpívala v kapele a život byl jeden dlouhý večírek. Pro většinu mých přátel dosud neskončil, a tak když mi volali, abych se stavila v tom a tom baru, byla to lehká volba – doma na mne nikdo nečekal a já byla z práce tak vyšťavená, že jsem se s nimi prostě ráda odreagovala.“ Občas šla z párty přímo do práce. Několikrát dorazila pozdě, až dostala od zaměstnavatele písemnou důtku. „To byla pro mne facka, po které přišlo probuzení. O tu práci prostě nemohu přijít, platím vysokou hypotéku a jsem na ni sama.“

Michaele došlo, že svůj život už dávno nemá pevně v rukou, a obrátila se na odborníky. „Byla jsem na sezení Anonymních alkoholiků, ale pak jsem si našla vlastní psychoterapeutku. Mám totiž problémy i s úzkostmi a sezení u ní mi pomáhají.“ Po chvíli váhání se Michaela přizná, že experimentovala také s drogami. „Naštěstí mám s nimi vlastně jen nepříjemné zkušenosti. Fyzicky je nezvládám, marihuana mě zpomaluje a kvůli nízkému tlaku po ní omdlévám. Vážně nevím, kde bych dneska byla, kdybych začala brát třeba kokain,“ otevřeně přiznává.

Já jsem v pohodě!

Podle Renaty Schubertové je Michaela ten šťastnější případ. „Většina skutečně závislých své problémy totiž vytrvale popírá. Mají dlouhou dobu pocit, že drží vše pod kontrolou. Občasné výpadky v práci kryjí jejich kolegové, rodina je omlouvá nebo potíže přehlížejí. Tím závislým ale vůbec nepomáhají, spíš naopak.“ Michaela měla štěstí, že v jejím případě přišel včas varovný signál. Velmi se bála ztráty zaměstnání, a to ji donutilo jednat. „Nestává se to ale často. Navíc pokud má žena problém s psychikou a zároveň i s alkoholem, doporučuje se nejdříve řešit závislost na alkoholu a až teprve potom vše ostatní. Léčit duši totiž lze jen s čistou hlavou,“ podotýká terapeutka.

Depresi nepřepiješ

Problém alkoholu je ten, že opravdu funguje, když se potřebujete „dát do pohody“ a zlepšit si náladu. Je to relax bez práce a námahy, které byste musela vynaložit na jiné formy uvolnění. Ovšem – rychlá řešení jsou obvykle ta nejhorší možná. „Alkohol se ze začátku tváří jako váš přítel. Dá vám přesně to, co v onen okamžik potřebujete. Svou daň si vybere později. Ani nepoznáte, kdy už nejste jeho pánem, ale naopak kdy on ovládá váš život,“ vypráví terapeutka, která má s alkoholovou závislostí i vlastní zkušenost. „Mnohé ženy se snaží pitím řešit své deprese a přitom si neuvědomí, že alkohol je jen prohlubuje.“ Deprese se zkrátka přepít nedá.

S tím se setkala i Šárka, která se dnes léčí v bohnické léčebně. Je tady podruhé. „Vlastně si ani nepamatuji, kdy mi naposledy bylo dobře. Vždycky jsem mívala hrozné stavy, už odmala mám deprese, život se mi hroutil. Čím víc jsem pila, tím to bylo horší, ale tenkrát jsem to tak nevnímala. Neměla jsem pro co žít a jediné chvíle, které byly snesitelné, byly ty, kdy jsem se zpila tak, že jsem o sobě nevěděla. Pokusila jsem se o sebevraždu, ale našla mne babička. Dny na detoxikačním oddělení v léčebně byly to nejhorší, co jsem kdy zažila. Stále je mi špatně. Vůbec nevím, co budu dělat, až odsud půjdu zase domů. Z práce jsem dostala vyhazov, přítel mne opustil, všechno je špatně.“

Z premiantky troska

Šárka začala pít už na střední škole. Byla velmi snaživá premiantka. A pořád dřela do úmoru. Vynikala téměř ve všem, ve sportu, v matematice a dokonce vyhrála i celorepublikovou literární soutěž. Přijaly ji dvě ze tří vysokých škol, na které se hlásila. Proč přepínala svoje síly, můžeme odtušit, když mluví o svém otci: „Nenávidím ho. Od té doby, co se znovu oženil, je to jiný člověk.“ Střední školu strávila na internátě, vysokou po podnájmech. Nová žena jejího otce v ní vidí konkurentku a Šárka cítí, že doma není vítána. Postupně ji alkohol rozložil tak, že už nebyla schopná normálně fungovat. „Nejedla jsem. Všechny peníze, co jsem měla, jsem utratila za vodku. Obléct se a dojít do obchodu pro dvě láhve, obě je otevřít, protože bych to pak už nezvládla – to byl můj jediný denní program. Na víc jsem neměla sílu.“

Zvítězit nad závislostí je těžké a ne každému se to podaří napoprvé. Jsou i případy, kdy se pacientky do léčebny vracejí více než desetkrát. Mnohé ženy si navíc myslí, že pokud mají problém s alkoholem, stačí, když pití jen omezí. „Klientkám říkám: Pokud vám alergolog zjistí životu nebezpečnou alergii na lilie, co uděláte? Koupíte si místo pugétu jen jeden květ? Jistěže ne. Rychlým krokem poženete i ty, kteří by vám ty květiny dávali darem a vnucovali na večírcích. S alkoholem by to mělo být stejně tak. Pro ženu, která bojuje se závislostí, je jedinou cestou totální abstinence,“ vysvětluje Renata Schubertová.

Alkoholičky v kostýmu

V úplné abstinenci se vzájemně podporují Anonymní Jejich setkání jsou otevřená všem. Výhodou je, že nemusíte představovat, ale hlavně poznáte lidi, problém řešili před vámi. Často se nám totiž zdá, že naše životní situace nemá východisko – a obrovské překvapení nastane, když zjistíme, že to není pravda. Konfrontace s životními příběhy ostatních nám může otevřít oči.

Někdy to ale nebývá jednoduché, jak popisuje Pavla z brněnských Anonymních alkoholiků: „První mítink se mi vůbec nelíbil. Já přece byla lepší alkoholička než ti druzí! Neměla jsem za sebou tak drsné story jako ti, jež jsem tam vyslechla. Chodila jsem přece do práce v kostýmku a lodičkách, jsem vysokoškolačka! Jenže… moje nakloněná rovina pití se šířila rychlostí blesku a já přišla na mítink opět. Přečetla jsem si totiž v jedněch brněnských novinách rozhovor se ženou-anonymní alkoholičkou. Na připojených fotografiích vypadala moc hezky a úplně normálně. To mne natolik zasáhlo, že jsem znovu kajícně naklapala v lodičkách na setkání a od té doby tam pravidelně chodím.“ Pavla překročila svůj stín a má šanci zvítězit sama nad sebou. Stejně jako Líba Skleničková. Optimistická guru jihočeských alkoholiček a aktivní členka Anonymních alkoholiků abstinuje již šest let. „Je těžké přestat, ale pak ta krása života! Neměnila bych. Bývala jsem zlá, věčně naštvaná, vzteklá a plačtivá. Nyní se směju, jsem svobodná, žádný otrok alkoholu, život si užívám. Každý den je fajn.“

Kdo s námi nepije…

Odmítat alkohol je složité, je totiž všude kolem nás. S osmnáctými narozeninami jako by všichni procházeli iniciačním rituálem – už mohou veřejně pít! Svatební slib se stvrzuje nejen výměnou prstýnků, ale i přípitkem. Uzavřené kontrakty se oslavují rundou panáků a silvestra si bez bouchání špuntů od šampaňského jen stěží dokážeme představit. Abstinenti jsou často v těžké pozici. Alkohol chtějí nebo musí odmítnout, neradi by však urazili ostatní. Nejlepší je prosté „ne, děkuji, alkohol mi nedělá dobře“ a nepouštět se do složitějšího vysvětlování. Dobrá je i výmluva na nedávno léčenou žloutenku, nemocná játra či na braní antibiotik.

Hon na dokonalost

Proč vlastně pijeme přes míru? Podle odborníků ženy alkohol nejčastěji zneužívají proto, že díky skleničce rychle zaženou úzkost, nespokojenost sama se sebou, stres a životní problémy. Jsme pod neustálým tlakem být perfektní – jenže i když perfektní jsme, velmi často se nedostavuje žádoucí emoční odpověď, tedy spokojenost. Všichni od nás očekávají dokonalost, jenže chvála je zřídkavá a vysoké výkony nás nutí k ještě vyšším. „I kdybych se roztrhla, moje matka vždy řeší jen to, co dělám špatně. Všechen svůj stres přenáší na mne a přitom já mám toho svého až nad hlavu. Nepamatuji se, kdy mne naposledy pochválila, zato chyby ostatních zaměstnanců jsou vždy moje vina,“ svěřuje se vysokoškolačka Lenka z úvodu článku. Přesto dál zůstává zapřažená v podnikatelském tandemu matka–dcera. Jen si dá často panáka už i v práci, aby vůbec „mohla fungovat“. 

Na otázku, zda si připadá na alkoholu závislá, se smíchem odpovídá: „Ne, já přece nejsem žádná alkoholička. Zvládám to, jen jsem trochu přetažená.“ Terapeutka Renata Schubertová s tím ale nesouhlasí: „V Lenčině případě bych se tak hlasitě nesmála. Pokud stres řeší tak, že se napije, a pokud to musí dělat i v práci a téměř denně, mělo by už dávno někde blikat ostré červené světélko. Průšvih je, že než si vše uvědomí sama, bude zřejmě pozdě. A bez toho, že by vyhledala pomoc, se žádná zásadní změna sama od sebe nestane. ‚Zvládám to, až budu chtít, tak přestanu…‘ jsou klasické věty, které alkoholici používají, když svůj problém popírají.“

Být režisérem svého života Jenže jak ze začarovaného kruhu pití vystoupit ven? Prvním krokem je uvědomit si, jakou roli v našem životě alkohol hraje. Pokud je ta role zásadní, nebo dokonce režisérská, je načase vyhledat odborníka. Už jen tím se nám uleví. „Pokud máte s alkoholem potíže, uvědomte si především, že jste nemocná, ne něčím vinna. Dnešní doba nás často tlačí k výkonům, které jsou nejen lidsky, ale i fyzicky nemožné. Vydržet ten nápor prostě mnohdy nejde. Uklouznout a ztratit se na složité životní pouti může každý. Vítězem je ten, kdo včas vstane a najde sílu hledat cestu zpět,“ podotýká terapeutka.

Jsem závislá?!

Jak poznat, že už pijete přes míru? Jednou ze spolehlivých metod je tzv. devadesátidenní test – pokud tři měsíce dokážete abstinovat a nepodlehnete žádné z výmluv, které se jistě dostaví (například, že ten den pít „musíte“ kvůli oslavě narozenin nebo firemnímu večírku), nejste závislá.

Kde hledat pomoc

* Linky důvěry – vyslechnou vás a poradí další kontakty 
* Krizová centra 
* Psychoterapie
* AT ambulance – ve všech větších městech 
* Ústavní léčba – například Bohnice, Apolinář, Kosmonosy 
* Centrum služeb následné péče pro ženy závislé na alkoholu (Praha) – poskytuje péči navazující na ústavní léčbu 
* Terapeutické komunity 
* Anonymní alkoholici 
* KLUS – Klub Lidí Usilujících o Střízlivost

Zdroj: http://mladazena.maminka.cz/scripts/detail.php?id=498117