Alkoholik, pověděl ještě jednou,  pousmál se a začal vyprávět. Měl jsem to štěstí, že jsem byl coby host pozván na První veřejnosti otevřené setkání Anonymních Alkoholiků v Ústí n.L., které se konalo dne 12.12.2012 v budově Oblastní Charity Ústí n.L. a rád bych se teď s vámi se všemi podělil o své dojmy z tohoto nevšedního zážitku.

Drama / Psychologický
Československo, 1984, 70 min
Režie: Jiří Vanýsek
Hrají: Oldřich Navrátil, Ivona Krajčovičová, Maroš Kramár, Ilja Racek
Film ČR (1984). Příběh mladého lesního inženýra o pokusech překonat závislost na alkoholu. Hrají: O. Navrátil, Y. Krajčovičová, J. Kramár a další. Režie J. Vanýsek (71 min)

Víno je zdravé na krev a na tlak a taky napomáhá uvolnění. To je oficiální pravda, ale taky obhajoba, kterou si pro sebe denně odříkává čtyřicetiletá Renata. Žen závislých na alkoholu přibývá geometrickou řadou.

Jana se v manželství dosti naplakala. Její muž začal pít hned v začátcích...

Psal se 3.srpen 2009…Toho dne jsem nastoupila poprvé do práce. Byla jsem nadšená a natěšená na nové tváře a nový kolektiv. Byla jsem čerstvě vdaná a zamilovaná

Skutečný příběh je z doby, kdy studenti chodili pravidelně na brigády. Tentokrát zaúřadoval alkohol.
Studenti 1. ročníku jisté vysoké školy se vlastně na sběru brambor poznávali, protože brigáda jim začala hned na začátku prvního semestru.

Ráda bych se s vámi podělila o můj příběh, který rozhodně nepatří mezi ty ukázkové, jak jsem si vždy já sama představovala, a o kterých se zrovna nikde moc nepíše.

Kapitola 7

"Edito! Edito! Panebože, zavolejte sanitku!" zaslechla jsem v dálce volat Samuela.
"Haló? Prosím sanitku na…" žvanil druhý hlas, hlas mé matky. Běžela jsem temnotou za těmi hlasy.
"Proboha, miláčku prober se!"

Kapitola 7

Byla jsem nějaká lehčí než obvykle, skoro jako bych se vznášela. Jsem už mrtvá? Jsem už zapomenutá a zavržená? Otevřela jsem oči a oslepila mě ostrá záře. Tak jsem přece jenom mrtvá. Všechno okolo bylo rozmazané a já nemohla nic rozpoznat. Přede mnou se zjevila postava, nedokázala jsem rozpoznat její vzhled, protože byla rozmazaná. Něco mi říkalo, že když se na ni pořádně zaměřím a budu se snažit,

Kapitola 6

Ach bože, co jsem to jenom provedla? Popadla jsem se za břicho, jelikož se v něm ozvala neskutečná bolest. Padla jsem na koberec a držela se za břicho - bože, bože, bože! Já umřu, já umřu, já vím, že umřu! Snažila jsem se doplazit aspoň do koupelny, k záchodu, protože mám tušení, že za chvíli budu zvracet! Koberec na dlaních působil trochu plyšově, příjemně, vybavilo se mi dětství, vybavil se mi krteček.

Kapitola 5

Proč vlastně NEJSEM šťastná? A proč po tom tolik toužím? Co je vlastně štěstí? Proč mám radost z té vodky, kterou do sebe už přes hodinu liji? Je třeba se nad tím hluboce zamyslet. Vzpomněla jsem si na svoji úvahu na téma štěstí, co jsem psala do školy ještě před tou nehodou, bylo to nějak takhle:

Kapitola 4

Při odšpuntování další lahve se ozvalo mírné žblunknutí, miluji ten zvuk. Skoro jako vrzání nebeské brány a plápolání andělských křídel. Stále piju drahý alkohol rodičů Samuela a stydím se, že má smrt bude stát mnoho peněz, které za ten alkohol zaplatili. A kolik bude stát odvoz mé mrtvoly, kolik benzínu spotřebuje pohřební auto a kolik bude stát pohřeb. Nejraději bych na sebe připnula lístek, že chci být pohozena po smrti do odpadkového kontejneru.

Kapitola 3
Milovala jsem svoji tvorbu, ráda jsem kreslila. Nejenom plameny ohně. I přes teatrální skromnost jsem byla přesvědčená o tom, že jsem umělkyně, a když vezmu do ruky tužku, tak vznikne dokonalé dílo. Skoro jako by při kreslení moji ruku vedl samotný Pánbů a já byla jeho vyvolená. Byla jsem velmi hrdá a nevěřila jsem lidem, kteří říkali, že se jim to nelíbí. Byli pro mě slepí.

Kapitola 2

Jenže na počátku toho všeho jsem taková nebývala - bývala jsem ambiciózní slečna, která to chce daleko dotáhnout - vyzrát svojí rafinovaností nad ostatními krysami v tom pomyslném krysím závodě. Ale ve skutečnosti, i když jsem život viděla jako bludiště pro krysy, moje motivy nebyly tak přízemní. Chtěla jsem něco umět, něčím být, mít budoucnost a šťastný život. Tohle vlastně chtějí všichni, ale já jsem se rozhodla, že jediná cesta, která tudy povede, bude přes studium. Snažila jsem se mít ty nejlepší známky na světě a stoupat výš a výš.

Kapitola 1
Rozhodla jsem se ukrýt v jedné chatě, od které mi dal klíč Samuel. Řekl mi, že jeho rodiče tam moc nejezdí, tak jednou za dva roky maximálně a tato daná pravidelnost je navíc často porušována. Chtěl, abych měla klíč, protože jsme se tam občas scházeli a nerušeně spolu trávili romantické chvíle a to celé hodiny, při svíčkách a při vypnutých mobilních telefonech. Jen já a on. Nikdo další. Odemkla jsem si vstupní dveře a vešla dovnitř.

Každé ráno přicházím na oddělení závislost, odemykám troje zamčené dveře jako ve vězení. Na dlouhé chodbě sedí pacienti. Ti, co nemají, kde sedět stojí opření o zeď, nebo přechází sem a tam. Jsou zde lidé, kteří se chtějí léčit, a lidé kteří nechtějí, ale nemají kam jít, nebo jim to soud nařídil.