Jana se v manželství dosti naplakala. Její muž začal pít hned v začátcích...
Psal se 3.srpen 2009…Toho dne jsem nastoupila poprvé do práce. Byla jsem nadšená a natěšená na nové tváře a nový kolektiv. Byla jsem čerstvě vdaná a zamilovaná
, takže jsem sršela optimismem a dobrou náladou. Hned první den jsem ale narazila na strašně nepříjemného číšníka. Tvářil se jako kaktus a jeho jasně modré oči mě divně propichovaly. Čas plynul, v práci jsme si utvořili skvělý kolektiv a všechno bylo skvělé.
Toho číšníka přeřadili na moje pracoviště. Byla jsem otrávená, protože se se mnou nebavil, byl protivný a neochotný. A tehdy se začal psát příběh, kterému bych tehdy nikdy v životě neuvěřila a dnes jsem díky němu nejšťastnějším tvorem na světě.
Obrovská krize v manželství
V létě 2010 přišla má první a obrovská krize v manželství, nedařilo se mi otěhotnět. Manžel psychicky neustál informaci o své neplodnosti a začal pít. Z občasných návštěv hospody se staly pravidelné páteční dýchánky. Měla jsem deprese a žaludeční vředy z toho, v jakém stavu přijde domů. Většinou to bylo v brzkých sobotních hodinách a ve stavu člověku nedůstojném.
Stupňovalo se to. V září mě poprvé vyhodil z bytu, byla jsem úplně zdrcená a nešťastná. Nevěděla jsem, co dělat, bydlela jsem u rodičů a manžel za mnou jezdil den co den a omlouval se, že to tak nemyslel, že mě miluje, že to přepískl a že s tím pitím bude něco dělat. Couvla jsem a vrátila se. To byla první obrovská chyba, kterou jsem udělala. V práci to na mně začínalo být vidět a tehdy se začal měnit můj vztah ke kolegovi.
Vždycky jsem vnímala, že je můj kolega hodně empatický a že by se pro ostatní rozdal, ale na mě se vždycky strašně mračil a tvářil se jako bubák. Tehdy za mnou poprvé přišel a zeptal se, jestli nepotřebuji pomoct, jestli bych s ním nešla alespoň na kafe, že jsem poslední dobou nějaká přešlá. Po práci jsme se sešli v malé kavárně ve městě a já na něho začala sypat všechny svoje problémy.
Pozorně poslouchal, usmíval se, a mně pomalu docházelo, že asi nebude až takový bručoun jak jsem si původně myslela. Povídali jsme si snad do půlnoci, bylo to moc příjemné. Mě by samozřejmě ani ve snu nenapadlo přemýšlet nad nějakým jiným vztahem, byla jsem přece vdaná. I on to vnímal stejně – byla jsem vdaná za někoho jiného.
Další z opileckých víkendů...
Jenže přišel první říjnový víkend, opět jeden z úžasných opileckých víkendů mého manžela. Tentokrát to vygradovalo v baru, kde jsme oba seděli a bavili se s přáteli. Manžel ztropil neuvěřitelnou žárlivou scénu a zavolal si na mě pomoc – policii. Já byla ten týden na antibiotikách, takže jsem pít nemohla, ale on to zvládl za oba.
Nadýchal přes tři promile a domů nás eskortovala hlídka s tím, ať si to s ním vyřídím sama, ale že netuší, proč jsem s někým, kdo na vlastní střízlivou ženu volá policii. Tehdy se ve mně všechno zlomilo, doma jsem to vyklopila rodině a týden bydlela u nich. Ze strany manžela zase začalo obskakování, pozvání na večeři, sliby, že se půjde léčit, a já blbá zase uvěřila.
Dnes už chápu holky, které nedokáží od svých mužů odejít. Vždyť oni jsou vlastně ve střízlivém stavu hrozně mílí a hodní. Pořád to něčím omlouváme, navíc slib manželství je zavazující.
Tehdy jsem to vyklopila i kolegům v práci. A tehdy mi jeden dobrý přítel řekl, že mne v životě čeká hodně důležité a zásadní rozhodnutí. Že takhle to dál nejde, že sama sebe likviduji.
Nějak jsem tomu nevěnovala pozornost, ale postupem času mi docházelo, co tím vlastně myslel. Čas pomalu plynul, začínali jsme v práci plánovat vánoční večírek a za mnou přišla kolegyně, že měla tu čest sedět s mým opilým manželem v hospodě, a to, co o mně vykládal, nebylo zrovna hezké a plné lichotek. A řekla mi věc, na kterou nikdy nezapomenu a která mi obrátila život vzhůru nohama. "Máš tohle zapotřebí? Být s člověkem, který si tě neváží?“ V tu chvíli jsem se rozhodla – rozvod.
Asi jsem vysílala signály
Jenže bylo před Vánoci, no přece se s ním nerozejdu na Vánoce. To mu nemůžu udělat, budu to řešit v lednu. S nachystanými rozvodovými papíry a pevným rozhodnutím jsem chystala Vánoce, pekla cukroví, dělala vánoční výzdobu a těšila se na Ježíška. Na firemním vánočním večírku jsem se strašně opila a vyváděla jako puberťačka. Asi jsem potřebovala ventilovat emoce nashromážděné za tu dlouhou dobu.
Ve 23:00 hodin jsem vyrazila domů s tím, že se manžel snad uklidnil, a s vědomím, že by v tenhle den neměl být nikdo sám. Věděla jsem ale, že bude v ještě horším stavu než byl, když jsem ho opouštěla, a vůbec se mi tam nechtělo. Zašla jsem tedy do práce. Nevím, co mě tam táhlo. Hádejte, kdo měl noční štědrovečerní směnu.
Dostala jsem první něžnou pusu
Vypovídala jsem se, vybrečela a nakonec dostala první, strašně něžnou a krásnou pusu. Ráno jsem zabalila všechny svoje věci a opustila toho, který o mě nestál. On požádal o rozvod, vše proběhlo hladce. Můj dříve nenáviděný kolega se mnou prošel tím vším nepříjemným, držel mě za ruku a naslouchal mi. Jsem mu vděčná jako nikomu na světě, protože díky němu jsem zvládla všechno bez psychické újmy.
Dnes jsme spolu krásných osm měsíců. Miluji ho jako nikdy nikoho a věřím a vím, že on mě také. Náš příběh začal uprostřed léta jako příběh dvou cizích lidí, kteří k sobě museli během dvou let najít cestu. Cestu, která byla hodně zamotaná a skončila, nebo spíše započala, o pro mě nejzlomovějších a nejkouzelnějších Vánocích, které jsem kdy zažila.
A asi jsem vysílala nějaké signály, protože ještě toho večera mi přišla esemeska on onoho kolegy: "Děkuju“. Za co mi děkuje? Vždyť jsem nic neudělala, jenom jsem si ten večer prostě užívala. Během jednoho týdne jsme si vyměnili obrovské množství zpráv, vůbec jsem nechápala, jak jsem mohla někoho takového takovou dobu přehlížet. Každé slovo, každou ideu jsme si navzájem brali z úst, jako kdyby se mnou žil celou tu dobu on a ne můj manžel.
Ať mu vypadnu ze života!
Všechno vyvrcholilo 24. prosince. Ten den jsem byla v práci do čtyř, když jsem přišla domů, zděsila jsem se. Manžel byl namol. Řval na mě, že mě nesnáší a nehodlá se mnou strávit ani minutu, ať se sbalím a vypadnu mu ze života. Navíc upadl na vánoční stromek a zlikvidoval vánoční výzdobu. Celá atmosféra Vánoc byla tatam. Dorazila jsem k našim, navečeřela se a prožila hodně zvláštní Štědrý den.
16. 8. 2011
Zdroj: http://doma.nova.cz/clanek/pribehyleta/pribeh-leta-provdana-za-alkoholika.html
VÝZVA: Přihodilo se vám něco podobného, úžasného či nezapomenutelného? Pak nám svůj příběh napište (adresa:
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
).
