Ráda bych se s vámi podělila o můj příběh, který rozhodně nepatří mezi ty ukázkové, jak jsem si vždy já sama představovala, a o kterých se zrovna nikde moc nepíše.
S přítelem jsem chodila dva roky, rozhodně nejsem žádná mladá holka, mám už něco „odžito“, a proto jsem byla nadšená, když jsem zjistila, že čekám své první miminko. Přítel se při té zprávě tvářil radostně, i když překvapeně. Bohužel, následující týdny nepatřily mezi ty veselé. Nebudu se rozepisovat o tom, že v našem vztahu byly některé věci, které jsem měla vidět a ne před nimi zavírat oči. Ale stalo se.
Už po čtrnácti dnech mého těhotenství začaly mezi mnou a přítelem první hádky. Důvodem byl alkohol, který před tím dokázal přítel držet na uzdě. Jenže nyní zřejmě nabyl dojmu, že už mě má jistou, protože těhotná od něj neodejdu. Vydržela jsem to dva měsíce a stále doufala, že se srovná. Už kvůli mému stavu a dítěti. Nešlo o žádné fyzické násilí, šlo „jen“ o každodenní hádky kvůli alkoholu, protože najednou nechápal, proč mi vadí jeho pití, když přeci pijí všichni. Nad změnou jeho chování ze dne na den mi zůstával rozum stát. Po dvou měsících se situace stala neúnosnou. Prakticky denně jsem brečela, bála se, abych nepotratila a jemu to bylo jedno. Tou dobou bylo zrovna mistrovství světa ve fotbale, takže po práci přišel domů, otevřel pivo a koukal na televizi. Pak šel společensky unaven spát a tak pořád dokola. Řekla jsem si, že to musím začít řešit.
Bydleli jsme v té době v bytě mého přítele, ale naštěstí jsem měla k dispozici svůj vlastní byt. Ten se však nacházel v jiném městě, a proto jsem současně se stěhováním musela vyřešit i svoji práci. Na konci třetího měsíce jsem se rozhodla odejít na rizikové těhotenství, abych se mohla odstěhovat. Balila jsem si věci, zatímco přítel seděl s pivem na zápraží a jen se díval, jak nosím těžké krabice do auta. Pak ho to přestalo bavit a odjel do hospody.
Ze dne na den jsem se ocitla sama v novém bytě, v cizím městě, kde jsem nikoho neznala, bez práce, bez partnera a těhotná. Na všechno jsem byla sama. Bylo to nejhorší období v mém životě. Vše jsem dělala jako robot. Vybalovala věci a připravovala hnízdo pro sebe a své děťátko. Strašně jsem se bála, vůbec jsem nevěděla, co mě čeká. Bála jsem se, že když žiji v permanentním stresu a stále brečím, přenesu to na své dítě. Hormony tenkrát zřejmě také pracovaly, takže jsem vše viděla černě. Pamatuji si jeden večer, kdy jsem zase brečela a dítě začalo poprvé kopat. Bylo to hrozně zvláštní, jako by mi miminko chtělo říct – neboj já jsem tady taky, nejsi sama. Stále jsem něco kutila v bytě, běhala venčit pejska, mým nejčastějším oděvem byly tepláky, žádné super modely. Takhle neslavně jsem tedy prožívala své těhotenství. Rozhodně jsem se necítila jako ty zářící maminy v časopisech, které popisovaly těhotenství jako nejkrásnější období svého života. I porod jsem měla předčasný, zřejmě kvůli prožitému stresu.
Dnes je mému synkovi dva a půl roku a je to moje zlatíčko. I když to máme stále těžké, nelituji svého rozhodnutí. Vím, že jsem udělala dobře, když jsem od svého bývalého partnera odešla. Bývalý přítel občas přijede, na dítě platí, ale to je všechno. Chtěl, abych ho vzala zpátky, ale tohle se nedá zapomenout. Těhotenství je strašně citlivá věc, a když se chlap zrovna v té době chová k ženě jako hulvát, není co řešit. Spousta žen zůstává s partnery jen proto, aby nerozvrátily rodinu, aby děti měly tátu... Já jsem právě kvůli dítěti odešla, aby nevyrůstalo ve stresujícím prostředí plném hádek. Lepší žádný otec, než špatný.
Doufám, že si můj syn neponese do života žádné špatné vzpomínky z doby, než se narodil. Je těžké učinit v životě vážné rozhodnutí, ale děti za to stojí. Své rodiče si nevybírají a za nic nemůžou. Jak praví titul mé oblíbené knížky – děti jsou hosté, kteří hledají cestu...
21. 4. 2010
Zdroj: http://www.victoria-regia.com/news/otehotnela-jsem-ale-meho-pritele-vic-zajimal-alkohol/
VÝZVA: Přihodilo se vám něco podobného, úžasného či nezapomenutelného? Pak nám svůj příběh napište (adresa: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ).
