Paní Nina se vdávala ve dvaceti letech. „O životě jsem neměla v té době vůbec tušení. Chtěla jsem se hlavně ,trhnout‘ od rodičů,“ vysvětluje své důvody. Krátce nato otěhotněla. Ze začátku bylo její manželství relativně v klidu.
Pak ale Ninin manžel začal stále častěji chodit do hospody. „Bylo to vyčerpávající,“ přiznala Nina. „Mizel hned po práci. Nedalo se na něj v ničem spolehnout, byl permanentně ,v lihu‘. Mně se brzy narodila ještě dcera a nevěděla jsem, kde mi hlava stojí. On mi ale s ničím nepomohl. Všechno viselo jen na mně.
Pak jejich životy přerušila tragická událost, kdy paní Nina přišla o dceru. „Ani poté se situace nezlepšila,“ říká otevřeně Nina. „Můj muž pokračoval ve svém životním stylu,“ dodává smutně.
Po nějaké době se bezhlavě zamilovala. Jak přiznává, měla hroznou potřebu vzdorovat nepřízni osudu. Okamžitě se chtěla nechat rozvést. Toužila se vyprostit ze svých vzpomínek. A tak se taky stalo. Jenže i z jejího milence se vyklubal notorik. „Pil doslova první ligu,“ přiznává tato žena, „ve stavech opilosti byl agresivní a demoloval byt. Fyzicky mě napadal, ale druhý den klečel na kolenou a prosil mě za odpuštění.
Možná to zní nepochopitelně, ale trvalo mi několik let, než jsem ho byla schopná opustit. Jenže dodnes lituji, že jsem naše hororové soužití neskončila dřív,“ přiznává. Její syn má totiž problémy s drogami. A Nina si myslí, že je to její vina. Obviňuje se, že mu nebyla schopná vytvořit harmonické dětství. A tak nakonec žije sama a mučí ji obavy o syna. A muži? Na ně prozatím zanevřela.
VÝZVA: Přihodilo se vám něco podobného, úžasného či nezapomenutelného? Pak nám svůj příběh napište (adresa:
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
).
