Zápis o besedě nováčků ze dne 17. července 56 s vedoucím lékařem a ostatními pracovníkyprotialkoholního oddělení psychiatrické kliniky v Praze 2, Apolinářská 4/447
Přítomni: 4 nováčci.
Beseda s p Králem (vrchní ošetřovatel)
Pan Král seznamuje nováčky s řádem ústavu. Příjem pacientů v tomto oddělení je ve čtvrtek, propouštění ve středu. Při příchodu má každý pacient právo obdržeti čisté, prádlo. Číslo lůžka musí souhlasit s číslem deníku, hrnečku, známek na stravu atd. Při odchodu nebo změně lůžka se hrneček musí odevzdat.
Po příchodu se odebírá pacientům krev, a proto v tento den je nutno zůstat lačný. V ústavu se musí dbát na tělesnou hygienu, zvláště v létě. Důraz se klade na čištění zubů, neboť zkaženě zuby jsou příčinou mnohých nemocí.
Po několika dnech jsou u pacientů prováděny rentgenové snímky žaludku, srdce a plic. Před rentgenem rovněž se nesmí snídat. Na rentgen mohou týdně pouze 4 pacienti, a to v pondělí, proto jsou posílání v pořadí, jak přišli. Program zaměstnání pacientů je vždy den předem vyvěšen na chodbě. Je nutné, aby pacienti dodržovali určené časy. Rozvrh práce je opakován na ranním hlášení. Za nedodržení rozvrhu jsou trestné body.
Stopethyl (Antabus) se béře 2x týdně, zapijí se vodou a zpívá se. Nikdo nesmí odejit dříve, dokud není Stopethyl řádně polknut. Do dvou dávek Stopethylu, nesmí nikdo bez doprovodu opustit ústav.
Venerické oddělení se nachází v sousedství protialkoholního oddělení a s pacientkami tohoto oddělení je zakázán jakýkoli styk. Porušeni tohoto zákazu má za následek propuštění z léčení.
Inventární věci: (smetáky, košťata, příbory atd.) za tyto ručí správa oddělení a ta přenáší ručení na pacienta. Proto je nutné v případě ztráty škodu hradit. Je-li věc opotřebována nutno tuto nezahazovat a odevzdat, aby mohla být odepsána. Do inventáře spadají i okna a proto je nutno hradit i ta, která se rozbila, poněvadž nebyla zaháčkována.
Kouření: na pokojích je naprostý zákaz kouření, kouřit je možno pouze venku. V pracovní době není dovoleno kouřit ani v kuřáckých koutcích. Překročení zákazu je trestáno trestnými body.
Jakékoliv hry v karty jsou pacientům v oddělení zakázány, (připomínají hospodské zvyky).
Na pokoji není dovoleno zbytečné zdržování, naopak od oběda do 14 hodiny je nutno dodržovat klid z důvodu odpočinku.
Návštěvy jsou povoleny jen v sobotu a v neděli. Děti ani dospělí nemají na ložnice přístup. Místo pro návštěvy je v létě v zahradě, a v zimě a v nepříznivém počasí v jídelně. Za mimořádnou návštěvu jsou pacientu strhávány 4 hodiny z vycházky.
Peníze, zvláště větší částky, se doporučuje nenechávat u sebe, ale uložit je v pokladně (možnost ztráty). Půjčování a dlužení peněz je přísně zakázáno. Pacient si musí rozpočítat své peníze tak, aby s částkou vyšel.
I když léčení v tomto oddělení je dobrovolné, musí se každý, pacient podrobit domácímu řádu. Kdo má konkrétní připomínky, oddělení je rádo slyší, avšak nelze po dvou dnech pobytu se snažit změnit systém vybudovaný na základě dlouholeté zkušenosti.
Spoluspráva:
skládá se z různých funkcionářů; noví pacienti jsou informováni o činnosti „Makarenkem“ oddělení. Spoluspráva nepředstavuje žádnou samostatnou složku, nýbrž orgán pro prohloubení spolupráce s vedením. Volba se provádí po světnicích a je schvalována vedoucím lékařem. Směrnice pro práci jednotlivých funkcionářů jsou vyvěšeny na chodbě. Na světnicích, jsou voleni důvěrníci, kterým je nutno pomáhat a podporovat je v práci. Je nutné po dobu pobytu zde se opravdu sžít a vzájemně si pomáhat (rozdělování práce). Na světnicích je třeba nenechat nikdy něco v nepořádku, neboť zdejší oddělení je oddělením výukovým a pokoj je vysvědčením pro vedení i pacienty. Za pořádek na světnici zodpovídá důvěrník.
Rozcvička a sprchování je povinná jako součást léčby a i když někdo cvičit (nemůže, musí ráno nastoupit.
Psaní deníku je rovněž povinné. Jinde lékař provádí visitu 2x denně. Zde ji však není třeba, a proto, aby měl s pacienty kontakt, je nutno psát deník. Nikdo jiný deník nečte. Nemůže-li někdo sám psát, je povinen kdokoliv ze světnice mu deník napsat. Každý týden se malují nástěnky nebo nacvičuje zpěv a recitace.
Každou středu je prováděno kádrování, schůze spolusprávy se rovněž koná ve středu v 11,30 v jídelně.
V dalším pan Král odpovídá na dotazy:
Dotaz: Jak je možno odtud telefonovat?
Odpověď: Z kanceláře ošetřovatele
Dotaz: Mám jen svoje šaty a žádám pracovní oblek.
Odpověď: Co mám, rád vydám, avšak mám toho velmi málo. Přijďte, co mám ve skladu, rád Vám dám.
Tím byla ukončena beseda nováčků s panem Králem.
Pohovor nováčků se sestrou Irenou:
Pracovní therapie: pacienti zdejšího oddělení nejsou nemocní tak, aby byli upoutáni na lůžko. Čas je nutno vyplnit prací. Práce je
přizpůsobena zdravotnímu stavu pacienta a nařizuje ji lékař. Volný čas by kromě
toho byl využíván různými rozhovory a navíc by výkon pacientů na pracovišti po
dvouměsíčním léčení nebyl na výši.
Pracovní therapie má dále i ten význam, aby dokázala pacientům, že je možno dlouhou dobu pracovat bez alkoholu. Pracuje se zde pro kolektiv, pro současný i pro ten, který přijde.
Hodnocení:
hodnotí se bodovým systémem a to práce, která je nad limit pracovní theraple. Kdo se nesnaží, může dostat i trestné body. Ze všech pracujících se vybírá vzorný a nejlepší pracovník oddělení. Trestné body: celý kolektiv Apolináře může bez následků udělat 5 trestných bodů. Při více než 5 trestných bodech celý kolektiv nejde na vycházku. Pro světnici jsou bez následku 2 trestné body, při vice nesmí světnice na vycházku. Jestliže světnice nesplnila limit, má vycházku povolenu jen nejlepší pracovník. Má-li světnice více než dva trestné body, potom ani vzorný pracovník nesmí na vycházku.
Pracovní therapie v prvním týdnu se provádí v Apolináři, v pozdější době pacienti docházejí na pracoviště mimo Apolinář (Alžbětinky-zahrada, botanická zahrada, klinika prof. dr. Myslivečka, závodní jesle, tiskárna, závodní kuchyně atd.).
Po tomto vysvětlení přikročuje sestra Irena k diskusi.
Dotaz: Jak je hodnocena práce na Záchytné stanici?
Odpověď: Práce na Záchytné stanici je hodnocena zvlášť 1 1/2 bodem.
Dotaz: Jak se hodnotí úklid v sobotu a v neděli?
Odpověď: Jako práce navíc. Potem ale ten, kdo uklízel během týdne, dostane o ty body méně.
Dotaz: Jak vysoký je limit?
Odpověď: V prvém týdnu 1 1/2 bodu, v 2 týdnu 2 body a potom 2 ½ bodu. Zdůvodněno je to tím, že je nutno se v prostředí „ zaběhnout“.
Dále sestra Irena přechází k vysvětlení činnosti Záchytné stanice.
Záchytná stanice je pro lidi, kteří jsou intoxikováni alkoholem.
Dostanou se sem jenom ti, kteří budí veřejné pohoršení na ulicích v restauracích, v závodě, někdy i doma, jindy přijde pacient sám. Na záchytné stanici musí být, pacient nejméně 8 hodin, než vystřízliví. Při otravě dobu delší. Jinak je nebezpečí při, neúplném vystřízlivění nového opiti. Každý zachycený se musí zúčastnit nedělního školení. Když nepřijde, je vyzván po druhé a hlásí se to Závodnímu výboru pracoviště. Každý je předáván Protialkoholické poradně v místě bydliště. Náhodná opilost je na záchytné stanici asi u 30 % pacientů. U ostatních je nutná léčba. Služby na záchytné stanici jsou součástí psychotherapie. Pacient má možnost vidět na jiné osobě co alkohol dokáže. Při službách je nutno ošetřovateli pomoci a po službě se, píší hlášení o průběhu služby: co zachyceni dělali, jak se nám jevili a jak na nás služba na záchytné stanici působila. Po službě na záchytné stanici je volno. Má-li pacient po službě na záchytné stanici odvykací léčbu, může odpoledne spát.
Na záchytnou stanici mimo služby nemá nikdo přístup. Porušení zákazu se trestá trestnými body. Dále sestra Irena, upozorňuje nováčky, že kromě vlastní výpovědi pacientů, vedoucí lékař musí mít informace o každém jednotlivci i z jiné strany, a to od manželky a závodu. Čte, otázky na dotaznících a pacienti udávají adresy, kam dotazníky mají, být zaslány.
Dotaz: Kdy dostaneme cestovné?
Odpověď: Až pojedete zpět, potvrdíme Vám jízdenku.
Dotaz: Jak je to s nemocenskými dávkami?
Odpověď: Svobodní mají 4 Kčs denně, ženatí normální nemocenské dávky.
Tím rozhovor nováčků se sestrou Irenou skončil.
Pohovor s vedoucím odd. MUDr. J. Skálou
Co můžeme od Apolináře čekat?
Kdo přichází a myslí si, že je to, instituce, která naučí pít „s mírou“ bude zklamán. Taková žádná instituce není. Apolinář umí pouze přivést lidi k abstinenci. Pro nás je vůbec snažší abstinovat než pít s mírou. Důkazem jsou přítomní pan Koubek a pan Ernest. Pan Koubek abstinuje 4 a půl roku, pan Ernest 3 roky a teď asi 3 měsíce „v tom lítá“. Recidiva probíhá mnohem rychleji.
Pan Ernest: vše závisí na vůli.
Dr Skála: Nezáleží vše jen na pevné vůli, ale záleží to v něčem jiném: stačí dobrá vůle a zachování lékařských rad.
Léčba má dvě údobí: 1.údobí končí 1. Vycházkou, 2. údobí je od skončení odvykací léčby do konce pobytu.
1. údobí - je vyplněno především vyšetřováním zdravotního stavu. „Generálka“ ukáže stav organismu a kromě toho, zda možno provádět léčbu na plné obrátky, či nutno zmírnit. 2500 pacientů léčením prošlo, není to tudíž nic nebezpečného. Ovšem strach před alkoholem musí být. Při odvykací léčbě je nutná spolupráce.
Antabus - samotné tabletky nemají účinnost. Když se napijeme na Antabus, vidíme reakci Antabus je pojistka. To znamená, že se musí brát 12 měsíců. Nechci pit - beru Antabus. Chci pít – neberu Arltabus. Doporučuji vždy abstinovat první rok s pomocnými prostředky. Medikamentosní léčba zajištuje, že nejsme odkázáni jen na rozum, který mé své slabé chvilky.
2. údobí - pacient již je seznámen s režimem a má málo procedur. Má možnost přemýšlet sám o sobě. Je nutno nemluvit „o hrdinství“ nýbrž o závažných věcech, které se mají napravit. Vycházky jsou především proto, aby se optimismus, který získáme v Apolináři, přenášel na rodinu a pracoviště. Dále pak je nutno naučit se chodit ve světě s narážkami a uštěpačnými řečmi. Nutno se i naučit hospodařit s časem. Nedoporučuji návštěvu lokálů v Praze, nýbrž návštěvu rodiny. S abstinencí není třeba se vychloubat, abstinence není nápadná na výletě, sportovišti, avšak je nápadná v lokále. Důležitější polovinou pobytu je tato druhá. Možnost si vzít nejvíce z toho co léčba dává.
Léčba: po prvních 14 dni nedoporučuji pronášet úsudky. Je lépe dát si „na čas“, abychom dovedli usoudit, co k čemu slouží. Jsou totiž lidé, kteří velmi rádi pronáší kritiku, avšak nezbývá jim čas na sebekritiku. Apolinář dnes ztělesňuje zkušenosti 2500 pacientů a personál pracuje již osm let. Proto po dvou dnech není možno pronášet kritiky objektivně. Nutno chápat, že zdravotnický personál a pacienti nejsou dvě fronty a že falešná solidarita pacientů je především na účet těch Jednotlivců, kteří to tolerují. Zde nejde o šikanování pacientů, nýbrž, když něco provede, je nutno, aby následoval trest. Není-li tomu tak, pak je situace nebezpečná: Zde jsme od toho, aby se chyby napravovaly. Denní řád je ve skutečnosti tréning. Čím ostřejší to bude zde, tím snažší bude život mimo ústav.
Je nutné, aby si pacienti uvědomil co chce. Chce se dostat z alkoholismu. Musí tudíž dát svůj příspěvek - plnění povinnosti a spolupráce. Zdravotnický personál není zde proto, aby se líbil, nýbrž aby přinesl prospěch pacientu. Srovnání: na to, aby cvičenec mohl udělat' veletoč musí ovládat jednotlivé prvky. Domácí řád zde, to jsou ty prvky. Tyto prvky se naučíme jen tréningem a tím, že budeme dělat i nepříjemné věci. Získáme příjemné věci za to, že něco dáme. Jakým způsobem? Když se budemeumět ovládat.
Musíme vybřednout z takových drobných egoistických slabůstek; naopak, musíme pracovat pro kolektiv. Bude se nám vést dobře, bude-li celá světnice v pořádku. Nejlépe se člověku daří, když myslí na celek a pracuje pro něj. Jinak je egoistou. Uvedu Vám příklad falešné solidarity na této světnici; byli dva pacienti: hudební skladatel a důchodce. Hudební skladatel míval malinovku. Jednou mu došla, sáhl k sousedu, který měl rovněž láhev na svém stolku, napil se a zjistil, že to byl rum. Nikomu to neřekl. Starý důchodce začal spolupracovat na záchytné stanici. Prostředky na nákup rumu mu nestačily. Jednak kradl na záchytné stanici a dále vydíral na manželkách pacientů. Toto byl výsledek falešné solidarity! Když nebude v životě falešná solidarita, nebude ani tolik hrozných recidiv. Když již dojde k porušení abstinence, nutno pacienta, donutit, aby se přihlásil sám. Teprve, když to neudělá nutno hlásit předsedovi nebo lékaři. Jinak má dojem, co se mu povedlo jednou, povede se i po druhé.
Jaká by to pak byla spolupráce, aby buď pacient sám, nebo ostatní na světnici zatajovali takovou věc. V jednom takovém případě byla propuštěna celá světnice. Proto co.je zde důsledné - je to ono, co je nutno vyvinout v životě. Abstinence není lehká věc a my lékaři, jsme Vám pro pomoc. Mladí velmi často podceňuji poučení. Úkol a obtížnost problémů je pro mladé 2 až 4x těžší pro staré. Proto je nutno u mladých „zabrati“, naplno. Makarenko vychovával dva roky 13 až 14 leté. Zda jsou hotoví lidé alkoholem narušení a je nutno je formovat - na dva měsíce úkol velmi těžký.
Dotaz: Kde dostanu Antabus?
Odpověď: V protialkoholní poradně. Dotaz: Jak často je budu brát?
Odpověď: 2x týdně. Nejde jen o Antabus jde o pohovor v poradně, o správnou volbu množství podle nálady a proto je návštěva poradny nutná.
Dotaz: Chtěl bych pracovat jen v Praze, abych nemusel jezdit po venkově, což mi dává velkou příležitost k pití.
Odpověď: Složitá věc. Nutno vyřešit později.
Dotaz doktora Skály: Jak se s tím smiřujete, pane H?
Odpověď: Docela dobře - bojím se blinkaček
Dr Skála: To je návrat k tomu, co vytvořila příroda, obnovení toho co alkohol zničil.
Dotaz: Co jsou ty injekce před blinkačkami?
Odpověď: Strychnin pro zbystření nervů. Před blinkačkami se dává emetin, po nich se člověk může stát citlivější. Když by se alkohol dal vyléčit krásnými řečmi, jenom bychom si povídali. Léčení není jen otázkou slov.
Poněvadž nejsou další dotazy, rozhovor dr Skály a zdravotního personálu protialkoholického oddělení s nováčky konči.
Léčebná pomůcka
Redakční rada: Dr J. Skála, A. Maťová, VI. Gregor, A. Žďánský • Výtvarný redaktor J. E. Mastik
Zodpovídá Dr J. Skála • Vydává Protialkoholní odd. Praha 2, Apolinářská 4
Digitalizace Petr Walla