Ukázka z knihy Když někdo blízký pije: Mé dítě pije
Konzumace alkoholu symbolizuje pro mladé vstup do světa dospělých. Většina z nich se nespokojí s příležitostným pitím a z rituálu se vyvine zvyk. V období dospívání plní alkohol dvě funkce: usnadňuje integraci do party kamarádů a posiluje sebedůvěru ve věku, kdy se člověk cítí obzvlášť zranitelný.
Alkoholické opojení na konci týdne se u dospívajících stává čím dál zažitějším zvykem, protože si nedovedou přestavit zábavu, při níž by se v sobotu večer, když si vyrazí ven, „nezmrskali“ nebo si „nedali do sosáku“. Tento jev není výsadou jen znevýhodněných vrstev. Stejně dobře se s ním lze setkat v různých vrstvách, mezi univerzitními studenty i mezi učni. Ne všichni rodiče si však se systematickým opíjením svých ratolestí o víkendech dělají hlavu. Ať se mládí vydovádí… Přitom by měli důvodů víc než dost dělat si o ně starosti. Statistiky totiž poukazují na to, že z mladých, kteří jsou zvyklí se koncem týdne opíjet, se každý třetí stane notorickým alkoholikem.
Toto zjištění je alarmující. Z epidemiologických výpisů je patrné, že k požívání psychoaktivních látek dochází ve stále nižším věku. Průzkumy, které se prováděly v několika evropských zemích, udávají, že poměr mladistvých oddávajících se pravidelné konzumaci alkoholu neustále vzrůstá a že dolní věková hranice jejich první opilosti se posouvá stále níž. Stejná pozorování se uskutečňují i ve spojení s užíváním drog.
Co mohou rodiče dělat?
Všichni rodiče se zabývají myšlenkou, jak se jejich dítě zachová, až bude jednou konfrontováno s možností užít psychoaktivní látku, zejména alkohol. Odborníci ve věci prevence závislostí doporučují nechat dospívajícího, aby získal zkušenosti. Většina mladých začíná konzumovat nepravidelně a pak zažije svou první „opičku“. Až do této chvíle na tom není nic znepokojivého. Jen malá menšina mladých nezůstane jen u toho, ale vyvine si sklon k nadměrné konzumaci alkoholu. Pokud si rodiče všimnou u svého dítěte takovéto náchylnosti, měli by být pozorní a za každou cenu se vyhnout přehlížení neúměrného pití. Tím je myšleno, že si se svým potomkem promluví a proberou s ním rizika, jimž se mladý vystavuje a jejichž následky, opakované opíjení, bude s největší pravděpodobností zpočátku podceňovat.
Nadměrné pití u mladého člověka neznamená, že se u něj automaticky rozvine alkoholismus, ale vždycky vypovídá o nějakém problému, který by měl být zkoumán z psychologického hlediska. Domluva s dospívajícím nebývá vždy snadná. Proto je potřeba bez váhání se opřít o další osoby z jeho okolí, které se těší jeho důvěře, může to být například lékař nebo učitel. V některých školách existuje mediační služba, která může rozhovor s dospívajícím rovněž usnadnit.
Úloha rodičů spočívá v tom, že budou brát vážně nestřídmost v pití svého dítěte a převezmou odpovědnost v tom smyslu, že budou hledat řešení, aby se to, co je prozatím na úrovni experimentování, nestalo zvykem a posléze závislostí.
Pokud dospívající zautomatizuje svůj návyk pití, hrozí mu, že bude v dospělosti zranitelnější. Přemíra pití v době růstu totiž může oslabit celý proces utváření jeho osobnosti a může mít také neblahé důsledky na studium mladého člověka nebo na jeho vstup do pracovního procesu. Také to může zbrzdit jeho sociální vztahy s druhými.
V nejzávažnějších případech se ukazuje, že pokud je dospívající už v tomto období skutečně závislý na alkoholu, nezbývá než se obrátit na specializovanou odbornou pomoc. Dodejme však, že je velmi obtížné přikročit k léčbě v případě, kdy mladý nemá motivaci se léčit a své chování banalizuje.
