Zelená a krabicové víno? Nechápu, že mi to chutnalo
Tak prosím, tohle byla moje první zkušenost s metlou lidstva.
Když jsem v sedmi letech ucucla dědovi pěnu z piva, nechápala jsem, jak mu může proboha chutnat. Zvláštní, jak člověk změní názor na alkohol. Nebo možná dozraje k tomu, že mu začne chutnat.
Po začátku mé alkoholové kariéry přišla na řadu zelená a krabicové víno. Dodnes je mi záhadou, jak jsem to mohla konzumovat. Ovšem nejvíce mě zaráží, jaké pohnutky mě k tomu zavedly. Možná kamarádi? Kdybych se popíjení vyhnula, byla bych za sraba a ztratila image frajerky...
Jakmile jsem smočila rty ve skleničce, stávala jsem se součástí dospělejšího světa. Hned jsem byla moudřejší a poznala jsem něco nového a zajímavého. Poté přišla na řadu první diskotéka. Po dvou panácích zmizely i obavy z policejního zátahu. I lítost nad kapesným.
Postupem času jsem zjistila, že se nemusím opít do němoty. Posunula jsem se na další úroveň - už jsem měla klapku. Jelikož život se žene zběsilým tempem, dočkala jsem se své osmnáctky. Slastný to pocit, koupit si legálně sklenku vína. Možná právě proto, že už to pro mne není zakázané ovoce, je můj přístup k alkoholu poněkud vlažnější. A navíc jsem držitelem řidičského průkazu. Snad nemusím dodávat, jaké povinnosti pro mne nyní vyvstávají.
Kateřina Černá,
SOSOOM Plzeň
Zdroj: idnes.cz
VÝZVA: Přihodilo se vám něco podobného, úžasného či nezapomenutelného? Pak nám svůj příběh napište (adresa: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ).

