Prevence a léčba závislosti na alkoholu

Zákaz prodeje alkoholických nápojů mladším 18 let – nápis, se kterým se setkávám takřka denně. Co pro mě znamená? Kromě toho, že mi krátí čas, když čekám u pokladny, až prodavačce vyjede účtenka, vcelku nic. Jestli tuto hranici toleruji? Chápu, proč existuje. Chápu, že děti by alkoholu holdovat neměly.

Těžko se mi ale respektuje něco, co je tak triviálně snadné porušit. Mám pocit, že je takováto věková hranice v závěru spíše k smíchu. Děti, mladí lidé jsou totiž ti poslední, kteří se ochotně přizpůsobí zákonům něčeho (pro ně) tak abstraktního, jako je stát.

Že teenageři používají alkohol jako prostředek k zábavě nebo k tomu, aby si dokázali, jak blízko dospělosti už jsou, mě ale příliš netrápí. Když se patnáctiletý člověk opije, ublíží totiž nanejvýš sám sobě. Probudí se na neznámém místě, ztratí kamarádku, ztrapní se před spolužáky.

Jsou to rizika, která na sebe bere, když si objednává vodku s džusem. Pokud je nezná, když poprvé ochutnává víno, brzy je pozná, obeznámí se s nimi a pomalu se naučí, jak s nimi nakládat. Z mladého člověka alkohol bestii neudělá.

Zesměšní ho nebo mu přidá trable s přáteli, které ale brzy pominou. Takový člověk totiž ještě roste, vše kolem něj se mění. Hlavním motorem všech těch změn nejsou promile, ale dospívání.

Rodiče nám dělají přednášky o alkoholu. Křičí, když přiznáme, že jsme si na oslavě dali dva panáky. Máme "zaracha", když se vrátí z dovolené a najdou pod postelí prázdnou lahev od fernetu. Ale proč tohle všechno? Skutečné nebezpečí vidím v požívání alkoholu dospělými. Rodiče jsou ti, kteří nás vychovávají, jdou nám příkladem.

Ale podívejme se kolem sebe – kolik dětí už potichu otevíralo dveře pokojíčku, aby zjistilo, proč se vedle křičí? Kolik dětí už slyšelo sprostá slova, věty, které se vrývají přímo do srdce, z úst opilého rodiče? Kolik dětí dostalo facku, kterou si nezasloužilo, jen proto, že přišlo do rány ďáblovi? Kolik dětí celou noc plakalo a ptalo se, co se to s tatínkem děje, jak to, že dovede být tak zlý?

Kolik dětí už muselo jít spát s myšlenkou, že jejich svět je rozdupán křikem? Nemluvme tu o tom, že když se my teenageři napijeme alkoholu, zanechá to na nás následky. Následky na nás zanechává výchova. A ta by měla být čistá. Každý člověk, který pije, by se měl v první řadě dívat kolem sebe.

A občas mrknout do zrcadla a zkontrolovat, jestli se neproměnil v bestii. Protože to, co si v sobě poneseme celé roky, co nás tolik bolí, jsou rány, které vyšly od vás, vás dospělejších, "tolik rozumných" rodičů, kteří o nás zakopáváte, když jdete do ledničky pro další lahev Jacka Danielse.

Klára Čapková,

Klasické a španělské gymnázium, Brno
Zdroj: idnes.cz

VÝZVA: Přihodilo se vám něco podobného, úžasného či nezapomenutelného? Pak nám svůj příběh napište (adresa: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ).