Prevence a léčba závislosti na alkoholu

Předně řeknu, že jsem hrdý pivař, který si bez několika pátečních půllitrů zlatého moku nedokáže konec týdne představit, takže z velké části píšu sám o sobě.

Já ovšem (stejně jako většina mých spolužáků a přátel ve stejné věkové skupině) nemířím do hospody za účelem zpít se do němoty, nýbrž se záměrem společně zrekapitulovat uplynulý týden, filozoficky rozebrat celou galaxii a přilehlý vesmír na jednotlivé atomy a zase ho poskládat dohromady, svorně si zanadávat na politiku/učitele/rodiče, abychom se po několika hodinách s litrem a půl piva v těle a tunami cenných vědomostí v hlavě odebrali do svých domovů.

Myslím si, že obecně nikdo nechodí do veřejných podniků za účelem extrémní fosilizace jater. Alkohol je spíše jen prostředek, jak se uvolnit (zde se uplatní staré pravidlo, že alkohol rozváže každý jazyk) a dosáhnout větší míry upřímnosti.

V poslední době ale okolo sebe vnímám, že se automaticky očekává, že si dotyčný dá ono slavné "jedno" nebo i něco ostřejšího, i když si třeba opravdu přišel jen nezávazně pokecat s kamarády.

"Furt by chlastali, smradi jedni"

Znám z vlastní zkušenosti situaci, kdy člověk dorazí do hospody a lehce "nakřáplí" přátelé ho začnou tlačit do pití alkoholu. Právě tehdy často vzniká problém, většinou doprovázený větami: "Vole, si taky dej, néééé? Nebudeš tu sedět na suchu, nééé...?"

Takový člověk, když je natlačen do pití, může snadno skončit, hezky lidově řečeno, "ožralej jako prase", a i když naprostá většina těchto zážitků skončí maximálně jen vzpourou žaludku a ranním bolehlavem, stává se občas, že se něco zvrtne a poté se z "nevinné" zábavy vyklube solidní otrava alkoholem. Média samozřejmě prezentují jen tyto případy, o studentíkovi, který se trošku přiopil a skončil doma s kocovinou, by nemělo cenu psát.

Díky tomu převládá zvláště u starších generací názor, že dnešní mládež je zkažená, shnilá, roste pro šibenici a "furt by chlastali, smradi jedni...".

Jsou i tací, kteří tuto definici mladých lidí plní do puntíku, to je jisté, ale neměli bychom je (a vlastně imě) házet do jednoho pytle.

I já sám jsem už párkrát zažil, co je to opilost (koneckonců, to kromě ortodoxních abstinentů dříve či později potká každého), ale i když je to vlastně smutné, tak z každodenní zkušenosti vím, že spousty těch nejlepších a nejhumornějších historek, které zaručeně rozesmějí všechny posluchače, začínají slovy: "To jsme takhle chlastali s kámošema..." Než ale bude moje generace klasifikována jako nemravná a skrz naskrz alkoholem prosáklá, musíme si uvědomit, že alkohol je v české mentalitě pevně zakotven.

Už jen to, že jsme světoví lídři v konzumaci piva a že když se řekne Česko, nejen našinec si jako první věc vybaví sladové víno (jak Brusel svého času plánoval pivo přejmenovat). To vše jasně naznačuje fakt, že u nás to s abstinencí nebude zrovna nejslavnější.

Když slavíte narozeniny, vedle povinného šampaňského si vždy někdo toho pověstného lahváče dá. Když se sejdete s kamarády po těžkém týdnu ve škole (navíc okořeněného aktuální maturitní generálkou, jež si vyslouží tak dvě piva navíc), je jasné, že si jako praví Češi sednete nad plzeň, a ne nad džus.

Hodně se na tom podílí také fakt, že existují tuny hospod a podniků, kde si s osmnáctiletou hranicí hlavu nelámou a pivo i něco tvrdšího klidně prodají. Nechci, aby to vypadalo, že žádám zahájení křížové výpravy policie proti opilým nezletilým (to by vzhledem k tomu, že jsem zletilý teprve dva roky, vypadalo přinejmenším pokrytecky), jen bych možná tak trošku drápečkem postrčil svědomí dotyčných hospodských, kteří se nestarají, jestli tomu klučinovi, co halasně žádá půllitr, je osmnáct, nebo patnáct.

Náš hospodský si to hlídá

Já osobně chodím do podniku, kde si to majitel a hospodský v jedné osobě hlídá pořádně, a to od té doby, co měl trable s policií a musel platit nemalou pokutu (kterou si promptně vybral od provinilých nezletilců, čímž dal vzniknout celkem zajímavému know-how do budoucna).

Co říci závěrem? Snad jen, že halasně zvolám: "Pijte smírou od osmnácti let!" Půjdu to s kamarády zapít do některého podniku a cestou zpět potkám alespoň jednu partičku nezletilých pod vlivem alkoholu, neboť i přes můj výše uvedený výkřik tento nešvar nezmizí, a když, tak jen za cenu nesmyslné a neuvěřitelné restrikce...

Na úplný závěr už jen pravdivé lidové přísloví vystihující lidový vztah k alkoholu: Alkohol je nepřítel! Pročež nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme!

Jan Kozák,

1. české gymnázium v Karlových Varech

Zdroj: idnes.cz

VÝZVA: Přihodilo se vám něco podobného, úžasného či nezapomenutelného? Pak nám svůj příběh napište (adresa: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ).