Touha po druhém - Kast, Verena; ukázka z knihy: Předmluva Pohádky nás unášejí do světa minulosti, k dávným příběhům a přesto nás dokážou vždy znovu připoutat. Rozhodně se chceme dovědět, jak to dopadne – i když to vlastně dávno víme. Pohádky se dotýkají našich citů.
Když nasloucháme pohádkám, když vnímáme a přijímáme jejich obrazy, ožívají obrazy naší psýché, které s pohádkami rezonují. Naše obrazy jsou třeba úplně jiné, moderní, ale vyvolaly je pohádky. A my si díky nim připadáme živější.
Když uvažujeme o pohádkách, uvažujeme o životě a o sobě samých v souvislosti se základními potřebami člověka, jak se v pohádkách projevují, ale také s trápením, které člověka neustále potkává. Někdy jde o holé přežití, jako v pohádce o Jeníčkovi a Mařence. Jindy jde o to, jak pohrdané stránky osobnosti, popsané v pohádkách o hlupáčcích, mohou přece jen prokázat své právo na existenci, a dokonce zažít společenský vzestup. Nebo je třeba, znovu nalézt ztracenou „živost“ jako v pohádce o živé vodě. To je pouze malý výběr námětů.
V pohádkách nacházíme ztvárnění důležitých témat lidského života a také svých nevědomých přání. Získáváme z nich též podněty, jaké vývojové kroky jsou pro uskutečnění těchto životních témat nezbytné. To nám totiž pohádky říkají: vždy jsou vývojové cesty, které je nutno ujít, abychom odvrátili strádání a přibližně realizovali skryté životní téma. Jsou to rady sepsané v řeči pohádek, ne v jazyce příruček. Právě to však stimuluje naši fantazii, proto se v přemýšlení o pohádkách set káváme se sebou samými a můžeme vyjádřit svůj vnitřní svět.
Pohádky, které jsou sebrány do této knížky, vyprávějí o vzájemném vysvobození dvou lidí. Toto sbližování s partnerem nebo partnerkou, při němž jsou již oba formováni svou původní rodinou, je velké téma, jak ukazují i jiné sbírky pohádek. Nejedna pohádka se právě tímto tématem zabývá a vypráví o jeho řešení.
Lidé touží po druhém člověku, touží po vztahu. Ale dospět ke spolehlivému vztahu není vůbec jednoduché. Většinou je on nebo ona „začarován“, „uřknut“, často dokonce oba. Z psychologického hlediska se děti vážou na své rodiče – od narození, možná ještě dříve. Když se to dobře daří, prožívají děti v této původní vazbě jistotu a důvěru, jenže někdy to tak dobře nejde. Zkušenosti tohoto druhu, které jsme získali jako děti, pak působí i na vztahy s přítelkyněmi a přáteli, s partnerkami a partnery. Všichni se vymaňujeme z těchto raných vztahů a obracíme se k jiným lidem. Co nám pohádky představují jako „zakletí“, to v řeči psychologie znamená, že příliš vězíme v komplikovaném komplexu otcovském nebo mateřském. To může mít mnoho příčin.
Pohádky sebrané v tomto svazku vyprávějí o touze po druhém člověku, o překážkách na cestě za spolehlivou vazbou, ale též o tom, jak se z této „začarovanosti“, z tohoto „uhranutí“ vymanit.
Děkuji Christiane Neuenové z nakladatelství Patmos za myšlenku vydat mé interpretace pohádek znovu v tomto souboru a Stefanii Heim za pečlivou redakci textu.
Naše poradna a terapeutické centrum - poradíme, pomůžeme!
