Prevence a léčba závislosti na alkoholu

Úvod do surdopedie
Publikace tvoří základní vstup do oboru surdopedie. Za cíl si klade přinést čtenářům poznatky z oblasti diagnostiky sluchového postižení, charakterizovat možnosti korekce sluchových vad a popsat možnosti péče o jedince s poruchami sluchu.

Zároveň se zaměřuje na témata z oblasti tlumočení znakového jazyka či péče neslyšících rodičů o své slyšící potomky. Dále se věnuje problematice hluchoslepoty, závažného duálního smyslového postižení. Knihu ocení studenti speciální pedagogiky, speciální pedagogové a další odborníci působící v oblasti péče o osoby se sluchovým postižením i rodiče dětí se sluchovým postižením.
Radka Horáková, Ph.D. vyučuje na Katedře speciální pedagogiky PedF MU předměty zaměřené na edukaci jedinců s těžkým sluchovým postižením, komunikaci sluchově postižených, znakový jazyk a problematiku hluchoslepoty.

Kód produktu: 21308001
EAN: 9788026200840
Vydavatel: Portál
Rok vydání: 2012
Počet stran: 160
ISBN: 978-80-262-0084-0
Vazba: brožovaná

Ukázka z knihy:
Primární, sekundární, terciární vzdělávání a profesní uplatnění
Před samotným zahájením povinné školní docházky je možné zařadit dítě se sluchovým postižením do předškolního zařízení. Stručně se tedy zmíníme o této výchovně-vzdělávací instituci.

Mateřské školy pro sluchově postižené fungují při základních školách pro sluchově postižené a podle Sobotkové (in Vítková, 2003) musí, kromě obecných cílů a běžných funkcí, plnit i další specifi cké úkoly. Prioritou snah speciálních pedagogů a logopedů v mateřských školách pro sluchově postižené je zpřístupnit dítěti prostředky, které mu pomohou překonat komunikační bariéry způsobené jeho sluchovou vadou. Velká pozornost je tedy podle Souralové (2005) věnována komunikační a jazykové výchově, jejímž cílem je získání jazykových kompetencí a dosažení funkční gramotnosti. Jazyková intervence je dále zaměřena na získání základů vizuálně-motorických, orálních, vizuálních a zvukových komunikačních prostředků.

Školu většinou navštěvují děti ve věku od 3 do 6 let s různým stupněm sluchové vady a krátce nebo déle vedenou odbornou péčí. Mateřská škola plní diagnostické úkoly, které upřesní možnosti dítěte, a navazuje na jeho schopnosti na základě individuálního přístupu. K tomu samozřejmě velkou měrou napomáhá úzká spolupráce školy s rodinou dítěte. Specifi cké úkoly mateřské školy vymezuje Sobotková (in Vítková, 2003, s. 101) takto:

• navazování komunikace;
• tvoření a rozvíjení hlasu;
• rozvíjení zrakového vnímání zaměřeného na nácvik odezírání;
• seznámení dítěte s možnostmi hmatového vnímání;
• rozvíjení jemné a hrubé motoriky;
• reedukace či edukace sluchu;
• rozvíjení řeči od nejranějšího věku a snaha vytvořit u dětí kladný vztah k mluvení;
• začátky čtení pomocí globální metody;
• dosažení funkční komunikace s využitím nonverbálních prostředků – mimiky, gestikulace a přirozených posunků, případně znakového jazyka.

Cíle dalších výchovně-vzdělávacích aktivit, kterých se účastní dítě se sluchovým postižením v předškolním věku stejně jako dítě slyšící, korespondují s cíli běžné mateřské školy stanovenými Rámcovým programem pro předškolní vzdělávání.

Každodenní dojíždění do mateřské školy pro sluchově postižené ze vzdálenějších míst může být pro rodinu a dítě velmi zatěžující a náročné. Rodiče tedy mohou pro své dítě zvolit internátní pobyt. Jinou možností je zařazení dítěte se sluchovým postižením do mateřské školy běžného typu v místě bydliště. Je ovšem nutné si uvědomit, že integrace dítěte se sluchovým postižením vyžaduje splnění náročných podmínek jak ze strany rodičů a dítěte, tak ze strany běžné mateřské školy.

Primární vzdělávání
Nástup do školy je pro dítě důležitým sociálním mezníkem. Zařazení dítěte do školy musí mimo jiné předcházet zkouška školní zralosti. Jde především o určitou úroveň zralosti centrální nervové soustavy, která se projevuje změnou celkové reaktivity dítěte, zvýšenou odolností vůči zátěži a schopností koncentrace pozornosti (Vágnerová, 2000).

Před vstupem dítěte se sluchovým postižením do školy je posouzena dosažená úroveň celkového vývoje dítěte. Výchova a vzdělávání sluchově postižených žáků je primárně zajišťována v základních školách pro sluchově postižené (Školský zákon č. 561/2004 Sb., Vyhláška č.147/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných). Původní kategorizace škol podle stupně sluchového postižení, která rozlišovala základní školy pro neslyšící, nedoslýchavé a žáky se zbytky sluchu, byla v roce 1991 zrušena. Pro všechny školy byl zaveden jednotný název školy pro sluchově postižené. Jak uvádí Souralová (2005), nejednalo se jen o změnu názvu, ale vlastně o vytvoření prostoru pro volnější aplikaci výchovně- -vzdělávacích metod i vzdělávacích programů. V současné době tvorba školních vzdělávacích programů na jednotlivých školách vychází z Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání.