Poruchy vztahové vazby - Brisch, Karl Heinz
Od teorie k terapii
Vztahová vazba (attachment) je vrozený systém fungování mozku, díky němuž dítě přirozeně vyhledává blízkost, nejčastěji matky (otce nebo jiné náhradní osoby). Bezpečná vztahová vazba dítěti umožňuje s blízkými komunikovat a zvyšuje se tím jeho šance na přežití.
Jestliže dítě nemá příležitost navázat vztah blízkosti nebo je tato potřeba narušena (např. separací či patologickým chováním rodiče), může tato zkušenost vést k řadě psychologických, behaviorálních a psychosomatických problémů, které se objevují v průběhu života. Autor nejprve podrobně osvětluje teorii vztahové vazby. V dalších kapitolách podává teoretický úvod do problematiky terapie. Stěžejní část publikace ilustruje na jednotlivých případových studiích, jak aplikovat teorii attachmentu při vyšetření a psychoterapii pacientů všech věkových kategorií.
Karl Heinz Brisch, MD, je psychoanalytik, pracuje v Psychoanalytickém institutu a současně je vedoucím oddělení dětské psychosomatické medicíny a psychoterapie v dětské nemocnici při Ludwig-Maxmilianově univerzitě v Mnichově.
Kód produktu: 13307201
EAN: 9788073678708
Vydavatel: Portál
Rok vydání: 2011
Počet stran: 312
ISBN: 978-80-7367-870-8
Vazba: brožovaná
Ukázka z knihy:
Absence vazebného chování
Děti v této kategorii jsou nápadné tím, že vůči vztahové osobě neprojevují vůbec žádné vazebné chování. Zvláště stojí za zmínku, že ani v jednoznačně hrozivých situacích, které normálně vyvolávají vazebné chování spojené s hledáním blízkosti primární vztahové osoby, se ke vztahové osobě neobracejí. V situacích odloučení nereagují protestem, nebo zcela nediferencovaně protestují při odloučení od kterékoli vztahové osoby. Jestliže projevují prosociální chování, což se stává velmi zřídka, pak nedávají zvláštní přednost žádné vztahové osobě, jak je to známo u jistého vazebného chování. Z vývojově psychologického hlediska má svůj význam, že tuto klasifikaci poruchy vztahové vazby bychom měli brát v potaz teprve od 8. měsíce života, protože teprve když se asi v osmi měsících u dítěte vyvine strach z cizích osob, dá se očekávat výrazné rozlišování a upřednostňování primární vztahové osoby. Vzorec této poruchy vztahové vazby připomíná vzorec vyhýbavé nejisté vztahové vazby, jak je známa z klasifikace pomocí „neznámé situace“ (Ainsworth et al., 1978). Vyznačuje se však tím, že vyhýbavé chování je rozvinuto do extrémní varianty a mohou se k němu přidat další nápadné projevy jako například nediferencovaný protest proti odloučení.
Takový vzorec chování vídáme u dětí z dětských domovů nebo u dětí, které už v kojeneckém věku prožily rozmanitá přerušení vztahu a vystřídání vztahové osoby a vyrůstaly v mnoha různých zařízeních.
Jestliže pozorujeme děti s touto poruchou vztahové vazby, připomene nám to autistické chování. Odlišnost spočívá v tom, že při autismu se mohou objevit doplňkové symptomy jako vyhýbání se tělesnému kontaktu, stereotypní způsoby chování a retardace v jazykovém vývoji. Tyto symptomy se v popisu uvedené poruchy vztahové vazby neobjevují.
Děti se vzorcem nejisté vyhýbavé vztahové vazby se odlišují tím, že mají vazbu k primární osobě. Tyto děti se orientují na svou vztahovou osobu, i když po odloučení od ní méně zřetelně vyjadřují, že ji postrádají. Dokladem toho jsou změny v jejich fyziologických hodnotách, které u nich byly naměřeny jako známky prožívání stresu následujícím po odloučení od jejich vztahových osob.
Na rozdíl od toho děti s výše popsanou poruchou vztahové vazby nikdy nedokázaly vybudovat stabilní spolehlivou vazbu – ani nejistou. Neexistuje zde žádná vazebná osoba, která by pro ně měla zvláštní význam jako místo bezpečí a kterou by při strachu nebo ohrožení vyhledaly jako ochranu.
Vztahová vazba a psychopatologie
Bowlby (1976) se již zabýval otázkou, zda by mohly existovat souvislosti mezi nejistou vztahovou vazbou a určitou psychopatologií. V případě agorafobie dokázal takové souvislosti s ambivalentní nejistou vztahovou vazbou nalézt. U různých druhů dětské fobie, např. fobie ze zvířat, spatřoval Bowlby rovněž spojení s nejistým vzorcem vztahové vazby. Také školní fobii chápal v kontextu strachu z odloučení u dítěte nebo u rodičů.
V rostoucím počtu prospektivních dlouhodobých výzkumů byly zjištěny souvislosti mezi nejistou vztahovou vazbou a nápadnostmi v chování dítěte v předškolním a školním věku (Greenberg et al., 1990; 1991; 1997; Greenberg & Speltz, 1988).
V případě určitých chronických onemocnění jako mukoviscidózy nebo onemocnění srdečními vadami a po operacích srdce v dětském věku zjistil Goldberg (1997) často nejisté vztahové vazby spolu s větším počtem vzorců dezorganizované vztahové vazby. Byl popsán rovněž nový druh vazebného chování, který se vyznačoval nadměrnou kontrolou chování dětí. Rovněž riziková skupina předčasně narozených byla zkoumána v longitudinálních výzkumech s ohledem na vývoj jejich vztahové vazby. Zde jsou k dispozici rozporné výsledky výzkumů. Ty na jedné straně zjistily u jistě i nejistě připoutaných předčasně narozených dětí podobné vzorce distribuce jako u dětí narozených v termínu, na druhé straně však také právě mezi předčasně narozenými dětmi s extrémně nízkou porodní váhou častěji zaznamenávaly děti nejistě připoutané (Buchheim et al., 1999). Kvůli této nejasné situaci ve výzkumu byl v jednom prospektivním longitudinálním výzkumu sledován vývoj vztahové vazby u předčasně narozených dětí s extrémně nízkou porodní hmotností při zahrnutí neurobiologických rizikových faktorů u předčasně narozených, rané interakce rodičů a dítěte a také reprezentací vztahové vazby u rodičů (Brisch et al., 1996; 2003a; 2005a; 2008; Schmücker et al., 2005; Brisch, 2006).
Po týrání a zanedbání v raném dětství byly děti připoutány nejistě častěji než ostatní, které týrané nebyly (Crittenden, 1985; 1995; 1997; Lyons-Ruth et al., 1989). Zejména dezorganizovaná vztahová vazba se objevovala podstatně častěji u týraných dětí (Carlson et al., 1989; srov. také kapitolu „Klasifikace vztahové vazby u dítěte“ v 1. díle této knihy).
Kojenci rodičů, kteří onemocněli například depresí (Cummings, 1990; Cummings & Cicchetti, 1990; Lyons-Ruth et al., 1990; Radke-Yarrow et al., 1985; Radke-Yarrow, 1991) nebo schizofrenií (Naslund et al., 1984), byli sledováni v prospektivních longitudinálních výzkumech, protože v onemocnění rodičů byl spatřován rizikový faktor pro vývoj vztahové vazby u dětí. Navzdory nejednotným výsledkům se rýsuje tendence, že děti z těchto rodičovských rizikových skupin jsou častěji připoutány nejistě. Tento vývoj se však výrazně zviditelňuje teprve od druhého a třetího roku (Spieker & Booth, 1988).
V klinických studiích se objevily souvislosti s reprezentacemi nejisté vztahové vazby mimo jiné u pacientů s následujícími symptomy nebo poruchami: u hraniční (borderline) poruchy, agorafobie, po sexuálním zneužití v dětství, u adolescentů se sebevražedným chováním, při depresi, vulnerabilitě vůči psychiatrickým onemocněním u schizofrenních a forenzních pacientů, u pacientů s torticollis spasticus (Atkinson, 1997; Buchheim et al., 1998; Fonagy et al., 1995a; 1997; Grossmann, 1993; Holmes, 1993; Lamott et al., 1998; Strauß & Schmidt, 1997; van IJzendoorn & Bakersmans- -Kranenburg, 1996; Wöller, 1998).
Protože některé studie odhalily souvislosti mezi druhem vzorce vztahové vazby a změnami ve fyziologických, imunologických a neurohumorálních řídících procesech, dá se diskutovat rovněž o souvislosti mezi vzorci vztahové vazby a psychosomatickým onemocněním (Buchheim et al., 1998; Reite, 1990; Reite & Field, 1985; Strauß & Schmidt, 1997).
V rostoucím počtu studií tak byla zjištěna spojení mezi vzorcem nejisté vztahové vazby, případně reprezentací nejisté vztahové vazby a psychickými poruchami a symptomy u různých rizikových skupin. Přitom se zdá, že vzorec dezorganizované vztahové vazby má kvůli častému výskytu v klinických výběrech zvláštní význam pro vývoj psychopatologie. Specifické přiřazení určitého vzorce vztahové vazby ke specifické psychopatologii se však dosud nepodařilo zjistit a je – podle mého názoru – také nepravděpodobné. Mnohem spíše se dá jistá/nejistá vazba vnímat jako ochranný, případně rizikový faktor pro vývoj psychopatologických symptomů: Jistá vztahová vazba zvyšuje práh psychické zranitelnosti při zátěžích, nejistá vazba jej snižuje.
K vysvětlení těchto otázek je naléhavě nutný další výzkum, který na různých klinikách v Německu již také probíhá.
Knihu zakoupíte: Portál - internetové knihkupectví
