Když někdo blízký pije, Claude Ühlinger, Marlyse Tschui
| Knihu zakoupíte: Portál - internetové knihkupectví
Knihu si můžete přečíst v Akademické knihovně Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích |
130x200 mm, brož., 144 stran
Ukázka z knihy:
Druhá kapitola
Iluze pohody
Družnost, uvolnění, euforie… Zpočátku pije člověk alkohol pro jeho pozitivní účinky. Opilost, třeba jen lehká, mu dává pocit pohody, ta je však pouze iluzorní. Maskuje úzkosti a každodenní problémy. Zdá se, že život je krásný a alkohol je příjemným společníkem. Této fázi se říká „udržovací“. Zhoubné následky alkoholu se prozatím ještě neprojevily. Potřeba pít sice postupně narůstá, ale dotyčný jedinec si s tím starost nedělá. Množství vypitého alkoholu v jeho očích dokazuje jediné – že něco vydrží.
V prostředí, v němž bývá vyjadřování emocí často tabu, a stejně i návštěva odborníka, jemuž by se člověk svěřoval se svými starostmi a úzkostmi, zůstává alkohol pro osobu, která ho pije, privilegovaným společníkem, který sdílí jeho samotu i problémy. Tento stav trvá do dne, kdy dotyčný navštíví lékaře nikoli proto, aby mu pomohl léčit jeho skrytou úzkost, ale z důvodu symptomů způsobených nadměrným pitím.
Návyk na pití pak mnohdy přetrvává, i když příčiny úzkosti zmizely. Mezitím však vznikla závislost. Člověk už nepije proto, aby se zbavil stísněnosti, ale aby zmírnil abstinenční příznaky.
|
Jak se rodí a rozvíjí záliba v alkoholu Lidská bytost nemá žádné predispozice, které by ji spontánně nutily pít alkohol. Chuť alkoholického nápoje odpuzuje každého, kdo na něj není zvyklý. Podnětem k překonání jeho negativ bývá očekávání jeho pozitivních účinků. Alkohol hraje po celá tisíciletí roli společenského pojítka v těch nejrozmanitějších situacích. Je synonymem pro oslavu, radost a pohostinnost. Většinou jsou lidé vystaveni jeho svodům v období dospívání. Zpočátku se tímto způsobem hlásí k určité skupině. Posléze zjistí, že alkohol vyvolává euforické účinky. Nesmělí jedinci ztrácejí zábrany, zamlklí se odvažují promluvit. A tak se k němu bez váhání začnou uchylovat stále častěji, protože je jim po něm příjemně nebo se cítí lépe. Z potěšení se nepozorovatelně stává potřeba. Alkohol má farmakologické vlastnosti, které působí na úrovni mozku změny vědomí a nálady. Tyto vlastnosti povzbuzují chuť k pití. Jakmile se z něj stane návyk, mozek zaznamenává a pamatuje si jen příjemné stránky účinků alkoholu, a hlavně situace, v nichž se podává – jako aperitiv, při jídle, oslavách atd. |
Zdá se mi, že to s pitím přehání
Představa, kterou si vytváříte o nadměrné konzumaci, závisí na tom, jak si představujete opilost.
Potkali jsme ženy, které tvrdily: „Mám ráda, když se manžel maličko opije. Obvykle totiž bývá velmi zdrženlivý, ale jakmile si trošku přihne, hned je s ním větší zábava, je mnohem sdílnější.“ K nadměrnému pití se stavěly tolerantněji, až to mnohdy hraničilo se zaslepeností.
Žena možná přivře oči nad manželovou podnapilostí, pokud se jí muž vrací domů v dobré náladě, protože uzavřel vynikající obchody. Naopak starost si bude dělat spíš manželka řidiče kamionu vzhledem k nebezpečím, která na něj číhají na silnici.
Osobám, jež měly otce alkoholika, to často připomene vlastní zkušenosti a na sebemenší známku opilosti reagují přehnaně. Nemohou se ubránit myšlence: Tak a je to, bude stejný jako můj otec. To je katastrofa! Rozhodnou se zlo vymýtit v samotném zárodku – na rozdíl od jejich matky, která otci nedokázala v pití zabránit – a vynakládají nadlidské úsilí, aby manžela „zachránily“.
Příležitostná opilost je otrava alkoholem, nestřídmost překračující sváteční pití, které se omezuje na pár skleniček během jídla. Obvykle jde o mimořádné pití v mimořádné situaci, například na oslavu zvláštní příležitosti.
Lidé se často ptají, kolik alkoholu je vlastně příliš. Na takovou otázku není snadné odpovědět. Ve skutečnosti se totiž z většiny lidí nikdy nestanou alkoholici. Mohou pít přes míru, když se ocitnou v bolestné situaci, následkem zármutku způsobeného ztrátou blízké osoby, manželského konfliktu nebo potíží v zaměstnání, ale jakmile překonají krizi, s nadměrným pitím skončí.
Světová zdravotnická organizace (WHO) stanovila doporučené množství alkoholu, které je rozumné z opatrnosti nepřekračovat, pokud nechceme dosáhnout úrovně rizikové konzumace – u muže jsou to v průměru tři skleničky denně tři- až čtyřikrát týdně a u ženy dvě skleničky dva- až třikrát týdně. Z vědeckého hlediska přitom nelze určit množství alkoholu, které způsobuje opilost nebo její míru. Alkohol vyvolává reakce, jež se individuálně liší v závislosti na osobnosti a genetických dispozicích.
Dělá mi ostudu
„Já že moc piju? Co to povídáš? Pití mám plně pod kontrolou. Jsem ve vynikající formě. Nemaluj čerta na zeď.“
„Já že mám problém? To ty máš problém. Nedokážeš si užít hezkou chvilku. Sklenička whisky by ti jen prospěla.“
První poznámky, jimiž okolí častuje toho, kdo vykazuje známky opilosti, nezřídka narážejí na tuhý odpor. Alkohol má povzbuzující účinky a zároveň působí proti úzkosti a depresi. Člověk, který pije, tedy nemívá pocit, že by měl potíže s alkoholem, právě naopak.
Jeho nezvyklého chování si jako první všimnou jeho blízcí. Má nejistý krok a těžký jazyk. Najednou je příliš hovorný, hlučný, vzrušený. Může se ovšem chovat i hrubě nebo agresivně. To ho však rozhodně netrápí, nepříjemné je to především jeho okolí. Ve společnosti jeho přítomnost vyvolává rozpaky a pocity trapnosti, které mohou vlivem okolností ještě zesílit. „Zašel příliš daleko, začínám se za něj stydět. Co si pomyslí lidi? Už se jim ani neodvažuju podívat do očí.“
|
Příčiny alkoholismu Příčin alkoholismu je mnoho. Nadměrné pití alkoholu podporuje několik faktorů: charakteristické rysy osobnosti jedince, psychoaktivní* vlastnosti alkoholického nápoje a konečně prostředí, v němž k jeho konzumaci dochází. Každý člověk má nějakou anamnézu, která ho může v dalším životě nějakým způsobem oslabovat. Bývají to například tragické události, ztráta blízké osoby nebo duševní poruchy. |
|
Existuje i předpoklad dědičné biologické dispozice závislosti. Množství studií uskutečněných na základě sledování adoptovaných dvojčat ukazuje, že alkoholismus biologických rodičů podporuje rozvoj závislosti na alkoholu i u těchto dětí, poté co dospějí, třebaže vyrůstaly odděleně a k jejich adopci došlo krátce po narození. Ke vzniku alkoholismu mohou přispět také vnější faktory, jako je výchova, narušená atmosféra v rodině nebo společenské a pracovní prostředí. |
* Některé látky působí přímo na chemické procesy v mozku, a tím vyvolávají změny psychiky (nálady a chování). Tento účinek mají alkohol, drogy, některé léky jako anxiolytika nebo antidepresiva, a dokonce i určité látky, které si organismus vytváří přirozenou cestou, například adrenalin.
„Byl jsem přesvědčený, že já alkoholik nejsem“
Příběh Karla, dvaapadesátiletého vedoucího pracovníka, ukazuje, do jaké míry ovlivňuje konzumaci alkoholu u jedince rodinná anamnéza a sociální prostředí.
„Narodil jsem se na venkově. Můj otec byl voják a žil dlouhá léta daleko od rodiny. Poznal jsem ho, až když mi bylo třicet let. Žil jsem s matkou na rodinném statku, kde s námi bydleli ještě babička a strýc, sedlák. Vzpomínám si na scény, které mě hluboce poznamenaly. Když se strýc opil, honil s holí v ruce mou matku po usedlosti a chtěl ji zmlátit. Tehdy už byla těžce nemocná. Zemřela na rakovinu, když mi bylo čtrnáct. Dva roky nato umřela i babička. Zůstal jsem sám s násilnickým strýcem alkoholikem, který se o mě vůbec nestaral.
Stejně jako ostatní mladí z vesnice jsem i já pil jako duha. Často jsem se chodíval bavit, rád jsem tančil, pravidelně jsem vymetal všechny vesnické zábavy. O víkendu končívaly večírky, na nichž jsme s kamarády popíjeli, u nás doma. Pili jsme opravdu hodně. Nedokázali jsme si představit zábavu bez alkoholu.
Knihu si můžete přečíst v AKADEMICKÉ KNIHOVNNĚ JIHOČESKÉ UNIVERZITY V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH
Naše poradna a terapeutické centrum - poradíme, pomůžeme!
