Když naše dítě nemluví plynule - Lechta, Viktor; Králiková, Barbara
Koktavost a jiné neplynulosti řeči
Přibližně u 5 % lidí se někdy v životě objeví delší nebo kratší dobu trvající problémy s plynulostí řeči. Může se jednat o koktavost, breptavost nebo příznak jiného druhu narušené komunikační schopnosti, ale může jít také o přirozený jev
– „normální“ neplynulost jako průvodní znak vývoje řeči dítěte. Rodiče i pedagogové jsou proto často při konfrontaci s neplynulostí řeči dítěte bezradní, nevědí, do které ze zmíněných kategorií své dítě zařadit, případně neplynulost řeči podceňují s argumentem, že z toho dítě „vyroste“. Cílem této příručky je tedy odpovědět na nejčastější otázky, s nimiž se autoři setkávali během své terapeutické a poradenské praxe: co bývá příčinou neplynulosti v řeči a jak se projevuje, o jakou diagnózu se může jednat, jak dítěti s neplynulostí/koktavostí účinně pomoci, kde získat další informace.
Prof. PhDr. Viktor Lechta, Ph.D., má 36 let praxe v oblasti terapie koktavosti, je zakladatelem Centra pro dysfluence – pracoviště speciálně zaměřeného na poruchy plynulosti řeči v Bratislavě.
PhDr. Barbara Králiková je klinická logopedka.
Kód produktu: 22204901
EAN: 9788073678494
Vydavatel: Portál
Rok vydání: 2011
Počet stran: 128
ISBN: 978-80-7367-849-4
Vazba: brožovaná
Ukázka z knihy:
Jak lze dítěti účinně pomoci
Všechny naše dosavadní informace sloužily v podstatě k tomu, aby pro vás vytvořily jakousi bázi – určitý sumář základních poznatků o neplynulosti / koktavosti . Měly být východiskem pro pochopení podstaty neplynulosti / koktavosti a pro smysluplnou aplikaci principů náležitého chování vůči dítěti s neplynulostí /koktavostí . Obsahem šesté kapitoly musí tedy logicky být navazující konkrétní rady: jak tomuto dítěti lze opravdu účinně pomoci, jak s ním komunikovat, jak předejít dalšímu nepříznivému vývoji, jak mu zajistit vhodné prostředí a co nejpříznivější prognózu.
Jak vlastně obecně určit cíl, kterého by měli dosáhnout rodiče dítěte s neplynulostí/koktavostí?
Mnozí zodpovědní rodiče si kladou tuto nebo podobnou otázku. Co má být vlastně cílem přístupu rodičů k jejich dítěti s neplynulostí/koktavostí (kromě toho, co je samozřejmé – že budou spolupracovat s odborníky a respektovat jejich rady)?
Například čerstvě rozvedená maminka osmiletého chlapce s koktavostí nám ve svém e-mailu napsala: „Jsem bezradná, pokud jde o to, co bude dál, čeho mám dosáhnout při své péči o řeč dítěte, které vyrůstá bez otce a ještě k tomu má i koktavost.“
NÁŠ NEJDŮLEŽITĚJŠÍ CÍL
Možná vás překvapí, že ten nejdůležitější cíl našeho snažení při péči o dítě s neplynulostí/koktavostí nesouvisí bezprostředně s metodami korekce koktavosti! Naším cílem je totiž dosáhnout toho, aby si naše dítě bylo absolutně jisté: „I když mám problémy s řečí, jsem bez jakýchkoli podmínek milováno a budu rodiči stále milováno, i kdybych se zakoktávalo třeba celý život.“ Dítě si to jistě neumí takto exaktně defi novat a precizně formulovat, ale musí to takto bezpodmínečně cítit – jinak bude hrozit, že mu při jakkoli intenzivní odborné péči nepomůžeme…
Všechny ostatní cíle mohou být sice velmi důležité, ale jsou až druhotné. Dítě musí mít pocit, že je v bezpečném prostředí a je stejně milováno jako jeho plynule hovořící vrstevníci. Když tedy splníme podmínky pro dosažení tohoto hlavního cíle, můžeme se začít zabývat i řečí našeho dítěte.
Za ta tisíciletí, co je koktavost známá, se nasbíral neuvěřitelný počet těch nejrůznějších metod a technik korekce. Vynecháme-li ty šarlatánské, ještě je stále kolem 300 metod a technik, které se zaměřují na terapii koktavosti.
Nejčastější otázky rodičů
Pro jistotu ještě jednou opakujeme: Dosud uváděné principy správného přístupu k dětem s neplynulostí/koktavostí v předešlých kapitolách samozřejmě platí! Teď se chceme zaměřit na další obecné problémy: na otázky, s nimiž se rodiče na terapeuty v souvislosti s neplynulostí/ koktavostí nejčastěji obracejí, a na odpovědi na ně.
CO KDYŽ ZANIKNE SAMA OD SEBE?
Sousedův Péťa měl ve věku 4 let podobné problémy jako naše dcera. Nic s tím nedělali a problémy přestaly samy od sebe. Může tedy koktavost zaniknout sama od sebe?
Toto je jedna z nejčastějších otázek rodičů. Proto je třeba se jí věnovat podrobněji.
Takovéto spontánní zaniknutí se týká spíš vývojové neplynulosti (pokud jste si nezapamatovali, podívejte se na kapitolu 6), které se zřejmě týkal citovaný dotaz rodičů. V období vývojové neplynulosti existuje opravdu vysoká pravděpodobnost, že tato neplynulost zanikne. Otázkou však je, zda se tak stane skutečně spontánně, tedy „samo od sebe“, nebo proto, že nejbližší prostředí začalo dodržovat správná pravidla komunikace pro tento věk a pro tyto specifi cké problémy s plynulostí, které jsme i my v příslušné kapitole doporučovali. Kromě toho, když při vývojové neplynulosti řeči působí i zmíněné rizikové faktory, sotva lze očekávat jejich spontánní zánik, a proto je vždy nejlepší poradit se s expertem, jestli se chováte správně. Ten potom po komplexním zvážení případu může rodičům poskytnout potřebné rady a podle potřeby monitorovat další vývoj (pravidelné kontroly) tak, aby ve spolupráci s rodiči zabránil vzniku koktavosti.
Pokud jde o koktavost, světové statistiky uvádějí, že přibližně u 5 % dětí se během osvojování mateřského jazyka vyskytnou neplynulosti v řeči, které by bylo možné diagnostikovat jako koktavost. V dospělosti se však už vyskytuje přibližně „jen“ 1 % lidí s koktavostí. To znamená, že u těch zbylých procent došlo k odstranění koktavosti – buď na základě terapie, nebo i spontánně. Problémem tu však je, že ani ti nejlepší světoví terapeuti nemohou s jistotou předpovědět, jestli u konkrétního dítěte koktavost určitě spontánně zanikne: tuto předpověď si žádný seriózní terapeut netroufne úplně jednoznačně poskytnout. To vlastně jinými slovy znamená, že čekáním na samovolný zánik koktavosti našeho dítěte bychom ho vystavili riziku přesně opačného vývoje – že se totiž u něj postupně rozvine pravý opak, tedy chronická koktavost. A tomuto riziku určitě žádný zodpovědný rodič své dítě nechce vystavit. Takže i zde platí, že je třeba co nejdříve navštívit odborníka.
