Agresivita dětí - Antier, Edwige; ukázka z knihy: Dospívání "Jak to mohla moje dcera udělat?" ptal se Lídin otec, když s nadcházejícím létem spatřil Lídu v plavkách a všiml si, že má pupík propíchnutý kroužkem. Přiznal, že ho to rozčílilo. Dva dny odmítal jít s ní k vodě. Potom se
uklidnil. Jako exmanžel viděl svou dospívající dceru jen o prázdninách, kromě několika víkendů v roce, které právě nevěnoval svým přátelům a přítelkyním během roku ... Zavolal mi, aby se mě zeptal, zda "špatně neskončí", když se uchýlila ke zvykům a obyčejům podle jeho názoru typickým pro okraj společnosti.
Lídu dobře znám. Nikdy se nesmířila s rozvodem rodičů. Prožívala ho jako zradu, kterou, jak mi svěřila, chtěla "vykřičet do celého světa". Od té doby se uzavřela do sebe a snažila se najít sama sebe. Její narcisismus byl vystupňován dospíváním.
"Proč mi provedli takovou věc? Nepřipadala jsem jim dost zajímavá na to, aby se snažili zůstat spolu alespoň kvůli mně?" říkala mi často.
Když jí matka vyčítala její tvrdost vůči mladšímu bratrovi, kterého označila za "nulu", vysvětlila mi: "Proč bych měla být hodná na ostatní? Oni na mě hodní nejsou."
A já jsem vycítila, že se zatvrdila, aby nemusela trpět ...
Tehdy jsem tatínkovi vysvětlila: "Piercing je bolestivý. V pupku je však zvlášť bolestivý. Ale vaše dcera jím sděluje na nejzapadlejším místě svého těla -- pupíku: 'To jsem já!', abyste jí řekl, že jste také trpěl rozchodem, abyste jí vyprávěl, jak jste se trápil, když jste musel od ní odejít." Chce pohled do minulosti, chce, abyste si pro ni našel čas, to je to, co učiní z jejího kroužku spíše symbol spojení s rodiči než provokaci ...
Hledání svého nového já
Předpokladem hledání nové vlastní identity je osobní výzkum. Adolescent na své okolí útočí, aby prozkoumal jeho reakce a krůček po krůčku přicházel na základě svých vztahů s ním na to, kdo vlastně je. Proto je úloha rodičů v tomto období tak delikátní. Nespočívá však v útěku před agresivitou dospívajícího potomka, protože tím bychom ji jen vystupňovali.
Jestliže adolescent nalezne odpovědi, které hledá, jakmile proti rodičům podnikne své první, především verbální útoky, bude moci pokračovat rozvíjením jejich umírněnější škály. Ujistil se totiž, že rodiče reagují logicky a konstruktivně.
Jestliže však rodiče ve snaze vyhnout se příliš brutálnímu útoku před ním utečou nebo připustí, aby utekl on a raději se připojil k partě kamarádů, přispějí k tomu, že se bude formovat napodobováním vrstevníků nebo extrémními vztahy s těmito vrstevníky typu ovládající -- ovládaný.
Lepší je tedy být v tomto období co nejvíce s ním. V každém případě je však nutné nenechat si ze sebe udělat obětního beránka své dospívající ratolesti. Je možné nabídnout mu obraz pozorných rodičů, kteří reagují bez násilí a s respektem se staví k tomu, co se dospívající snaží objevit svou prostořekostí, a zároveň citlivě vnímají, co skrývá jeho osobnost uvnitř. Budete-li přítomni a bez ohledu na jeho agresivitu mu nabídnete jeho pozitivní obraz a přitom mu ukážete, že i vy existujete, že i vy máte svou osobnost, bude vás váš dospívající člen rodiny respektovat a vašim prostřednictvím bude nadále respektovat i sebe.
Samota
Adolescenti trpí extrémním pocitem samoty a uzavírají se do sebe. Mladí lidé, kteří jsou takto frustrováni, vykonávají jen nezbytné minimum činnosti, které jim zajistí, že nebudou mít problémy doma ani ve škole. Zdá se, že život v rodině je jim lhostejný, a nezajímají se ani o to, co dělají kamarádi. Jejich nálady se střídají a mohou oscilovat mezi záchvaty nadšení a sarkasmem, který vám připadá nesnesitelný.
Zároveň dospívající jedinec, snadno zranitelný, sklíčený svým tělem a školním nezdarem i psychickým životem, má sklon uzavírat se do sebe. Chlapci s oblibou unikají ke svému počítači. Přestávají vyhledávat sport i přátele a ztrácejí zájem o školní práci. Děvčata obvykle o samotě uvažují o své tloušťce nebo vysedávají před obrazovkou. Toto osamění se projevuje i v přístupu k rodině, s níž dospívající potomci odmítají společně jíst a uzavírají se do svého pokoje. Pokud tato odtažitost trvá několik týdnů, provází ji častý pláč, zhoršení školního prospěchu a velké problémy s váhou, je třeba navštívit dětského psychologa. Často je obtížné dospívající chlapce a dívky k návštěvě psychologa přemluvit. Je třeba jim vysvětlit, že spokojenost a štěstí je spojeno s tím, že máme rádi svou práci a zajímáme se o své přátele. Když jsou postiženy dva pilíře osobnosti -- práce a láska -- je zapotřebí vyhledat pomoc "lékařů starostí", jimiž jsou psychologové a psychiatři. Dospívající často namítnou: "Nemám mu co říct." V tom případě je vhodné poznamenat, že nejjednodušší je, aby psychologovi bez obalu pověděli, že nevědí, jak o svých problémech hovořit. Úkolem odborníka pak je navázat s nimi přátelský vztah, získat si jejich důvěru a přimět je, aby se rozhovořili.
Agresivita obrácená proti sobě
Adolescent často obrací svou agresivitu proti sobě, aby před ní ochránil své blízké. V tomto svém přístupu může zajít velmi daleko. Extrémní hry na školách, např. "šátkovaná" (počínající rdoušení kvůli prožitku údajné extáze na pokraji smrti), jsou toho důkazem. (V roce 2000 ve Francii měla na svědomí přinejmenším devět obětí ve věku 12--15 let; děti si přitom vůbec neuvědomovaly riziko, jemuž se vystavovaly. Takové počínání můžeme zařadit do kategorie rizikového chování. Ve fázi zpochybňování společnosti dospělých si adolescenti v opozici (jejímž cílem je umožnit prosadit se jako autonomní osobnost, která se vymanila z dosavadních pout závislosti na rodičích), předepisují iniciační zkoušky. Musí je podstoupit, aby se mohli zařadit do skupiny, aby se stali jejími uznávanými členy tím, že budou barvitě líčit chvíle extáze a halucinací, které takto prožili. Dnešní výrostci se tedy propůjčují k takovým hrám, jako je "šátkovaná", aby prošli iniciačním rituálem a mohli být přijati do party kamarádů. Možná se vám dítě zmíní o tom, že se ve skupině, do níž se včlenilo, řídí stejnými pravidly. V takovém případě je nutné nejen ho přesvědčit o zbytečné frajeřině těchto her a o tom, nakolik jsou důkazem zvůle party, jejíž nadvládě se dobrovolně podřizuje, nýbrž také upozornit vyučující ve škole. Osvětová kampaň musí být orientována na vůdce. Jakákoliv informace o konání těchto nebezpečných hrátek by nás měla přimět, abychom začali pátrat mezi přáteli a ve skupinách mládeže, kam oběť docházela, protože tato hra dospívá až k ohrožení života dětí.
Dívky většinou vyjadřují svou revoltu tím, že obracejí násilí proti sobě destrukcí svého těla, potažmo svého života. Poruchy výživy jsou další formou násilí obráceného proti sobě. Mentální anorexie je u dívek stále častější. Tyto dívky, které říkají, že nemohou normálně přijímat potravu, podvědomě touží mít železnou vůli, která by zvýšila jejich schopnost odmítat jídlo. Z vlastní zkušenosti konstatuji, že u anorektiček je spouštěcím faktorem nemoci většinou odmítnutí stát se ženou. Úbytku váhy předchází ztráta menses, signál, že dívka nechce vstoupit do období plodnosti. Matky anorektiček jsou většinou modelem života plného bolesti, který v dospívajících dívkách vyvolává strach stát se ženou.
Úloha otce
Už jsme si několikrát řekli, že násilí adolescentů je způsobeno lhostejností otců nebo jejich nepřítomností doma. Aby se dospívajícímu dostalo pomoci při přeměně násilí v konstruktivní energii, je role otce vskutku zásadní.
Otec musí:
respektovat své dospívající dítě, tedy nenechat se zlákat autoritářstvím založeným na přísnosti, nebo dokonce na bití, ale naopak vybavit se klidnou autoritou; tu dítě přijme lépe, když bude meze, které mu otec stanoví, považovat za spravedlivé;
respektovat matku. Ať už rodičovský pár žije spolu, nebo odděleně, respekt, který prokazuje otec matce (totéž přirozeně platí i opačně), pomáhá dospívajícímu potomkovi nalézt vlastní osobnost, aniž by si zahrával s konflikty rodičů. Slova vzájemného obdivu rodičů jsou nejlepší zárukou respektu, který jim bude prokazovat jejich dítě. Tato solidarita je zvlášť nezbytná v době, kdy se ve snaze dospět staví vůči nim do opozice
Naše poradna a terapeutické centrum - poradíme, pomůžeme!
