V jednom z letáčků Al-Anon nacházíme větu, kte­ré je těžké uvěřit: „Problém domácího pití bývá často snadněji rozpoznatelný z chování manželky než z chování pijícího.“

V Al-Anon slyšíme, že žádná situace není bez­nadějná. Zpočátku je těžké tomu uvěřit. Naděje a zoufalství vyjadřují lidské pocity.

Muž, jehož žena je alkoholičkou, často váhá, jestli má hledat pomoc v Al-Anon. Připadá mu to jako při­znání se k vlastní porážce.

Lidé, kteří mají problémy, hledají pomoc a často prosí o radu zkušenější členy, kteří jsou tak ochotní jim pomáhat.

Občas se stane, že se někdo, kdo se velmi angažuje v nějakých specifických věcech nebo v ná­boženské organizaci, snaží přesvědčit skupinu, aby s ním sdílela jeho nadšení a účastnila se v těchto věcech s ním.

Občas se v některých skupinách Al-Anon stává, že se lidé účastní setkání jen proto, aby poslouchali tragické příběhy jiných lidí – ránu za ranou, detailní popis, se kterým se často mohou identifikovat.

Právě dnes se nebudu ničeho bát. Jestliže je moje mysl plná nevysvětlitelných obav, budu se snažit je vystopovat a odhalit jejich neskutečnost.

Je těžké si představit, kolik skupin Al-Anon si sotva uvědomuje existenci Dvanácti tradic a jejich důležitost pro udržení síly a jednoty skupin.

Někdo přemluvil pana J., aby se zúčastnil setká­ní Al-Anon. Jeho žena se nakonec připojila ke sku­pině AA a věnovala se v plném rozsahu úsilí získat střízlivost a rozvoji vlastního charakteru používáním duchovních zásad programu AA.