Prevence a léčba závislosti na alkoholu

Kapitola 7

"Edito! Edito! Panebože, zavolejte sanitku!" zaslechla jsem v dálce volat Samuela.
"Haló? Prosím sanitku na…" žvanil druhý hlas, hlas mé matky. Běžela jsem temnotou za těmi hlasy.
"Proboha, miláčku prober se!"
Co se stalo dál, netuším.
Probrala jsem se v nemocnici (zase, ale tentokrát svoji vinou). Rozhlédla jsem se po pokoji, Samuel seděl na židli v rohu a hrál si se zipem na mikině. Jeho dlouhé černé vlasy byly trochu rozdrbané, asi neměl čas se česat, když mě hledal. Povšiml jsi, že jsem vzhůru, ihned vyskočil a doběhl ke mně.
"Ty žiješ? Ty žiješ?! Jdu to říct tvé mamince!"
"Počkej!" zastavila jsem ho.
"Co?" ptal se.
"Chci s tebou mluvit chvíli sama, zavoláš ji až potom…"
"Taky chci s tebou mluvit, ale chtěl jsem to nechat až na potom, až tvoje mamka bude vědět, že jsi v pořádku…" mumlal značně nejistě. Oba jsme se snažili vyhnout očnímu kontaktu.
"Mamka počká, už se načekala dost a tak ji trochu čekání navíc nezabije…"
"Dobře, tak co chceš?"
"Ty první…"
"Oukej, fajn… No já…"
"No?"
"Chci se s tebou rozejít - myslím, že seš prostě už ztracená a já už nemám trpělivost se o tebe dál starat. Promiň, ale už jsem se tě nahledal dost. Že si se skoro opila k smrti, tak jsi prostě zašla už příliš daleko. I když podle doktorů ti alkohol zachránil život, protože jsi prodělala delirium tremens, který vzniká u alkoholiků, když nemají alkohol. Zachránilo tě, že jsi ho do sebe dostala tolik předtím! Ále to je fuk, moje rozhodnutí už víš… Potřebuješ odbornou pomoc, nic víc…"
Chvíli jsem mlčky na něj koukala a nevěděla jsem, co na to říct…
"Hele, máš pravdu, naprostou… Přemýšlela jsem o našem vztahu a o sobě samé a…"
"A?"
"Uvědomila jsem si to všechno, to jak se k tobě chovám a to, jak ty jsi chápající a trpělivý a taky to, že tě miluji… Uvědomila jsem si i všechny ty výmluvy a lži, kterýma jsem se obklopila, abych mohla kašlat na život a donutit ostatní mě litovat…"
"Vážně?"
"Ano… Samueli, prosím, dej mi další šanci. Chci se tentokrát úplně změnit a začít konečně žít tak, abych byla šťastná…"
"No já nevím…"
"Prosím, prosím…"
"Tak dobře, ale musíš mi slíbit, že vyhledáš odbornou pomoc, která ti pomůže vyléčit tvůj alkoholismus!"
"Slibuji, slibuji, lásko…"
Usmál se, políbil mě na čelo a šel ke dveřím. "Jdu pro tvoji mámku."
Když se za ním zavřely dveře, prohledala jsem kapsy, jestli je tam ten papírek, co jsem dostala ve snu. A skutečně, nějaký papírek tam byl. Vytáhla jsem ho a rozbalila. Bylo na něm napsané:


"Neboj se, zase budeš v pořádku.
Stačí jenom nabrat druhý dech…"


Těšíme se na Vaše komentáře. Další příběhy

22. 5. 2011
Zdroj: http://sprostepovidky.blog.cz/
Autor povídky: rád bych upozornil, že veškeré povídky a romány na tomto blogu jsou zcela fiktivní. Navíc bych ještě rád dodal, že bych se chtěl distancovat od některých názorů či choutek mých fiktivních postav - čili nemám žádné sadistické sklony, ani silně xenofobní názory ani nic podobného. Veškeré situace, do nichž postavy vkládám, mají pouze vyvolat uměle pozitivní či negativní emoce, k čemuž obecně zábavné prostředky, jako jsou filmy, hudba či literatura, slouží. Děkuji za pozornost, váš Filip L.

VÝZVA: Přihodilo se vám něco podobného, úžasného či nezapomenutelného? Pak nám svůj příběh napište (adresa: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ).