Prevence a léčba závislosti na alkoholu

Alkoholik, pověděl ještě jednou,  pousmál se a začal vyprávět. Měl jsem to štěstí, že jsem byl coby host pozván na První veřejnosti otevřené setkání Anonymních Alkoholiků v Ústí n.L., které se konalo dne 12.12.2012 v budově Oblastní Charity Ústí n.L. a rád bych se teď s vámi se všemi podělil o své dojmy z tohoto nevšedního zážitku.

Jako většina laiků, ale i profesionálů z pomáhajících profesí, jsem měl o „Áčkách“ celkem zběžné a povšechné informace. Věděl jsem že existují, že je to volné sdružení lidí, kteří mají či měli problémy s nezvladatelným pitím alkoholu a „anonymními alkoholiky“ se stali proto, že svoje pití přestali zvládat a jejich životy se ocitli v troskách. Co alkohol dokáže není třeba psát, ví to myslím docela každý. Je to s ním jako s ohněm; dobrý sluha, zlý pán. Lidé, kteří na ústecké setkání přijeli z Prahy, Ostravy, Mostu, Teplic, poznali alkohol jako toho nejkrutějšího a nejpodlejšího pána, kterého si jen dokážete představit. Co je pro alkoholika sklenka alkoholu, byl pro hrdiny knih J.R.Tolkiena kouzelný a zlý předmět, kolem kterého se celý příběh Froda a jeho přátel točí – „milášek“, kouzelný prsten Pána zla.

„Jeden prsten vládně všem, jeden jim všem káže, jeden všechny přivede, do temnoty sváže.“ Ano, v souvislosti se závislostí, jak jsem ji poznal z vyprávění Pavla a dalších alkoholiků kteří se setkání zúčastnili tuším, že pokud povím „Jedna sklenka vládne všem, jedna jim všem káže, jedna všechny přivede, do temnoty sváže“, zcela jasně popisuji problém, který alkoholici mají. Jak se ale vůbec člověk stává alkoholikem a jak probíhá jeho kouzelná přeměna v alkoholika anonymního ?  Stát se alkoholikem je jednoduché a věřím, že spousta čtenářů tohoto blogu alkoholici jsou, aniž by si to chtěli, či mohli uvědomit.  Ale nechci se v tomto blogu věnovat odborné tématice, snad jen stačí povědět že pokud někomu jeho konzumování alkoholu působí problémy v zaměstnání, v rodině, jeho okolí mu to dává najevo a on nedokáže či nechce přestat, začíná mít docela dost velký problém.

Zpět ale k našemu setkání. Lidé sedící ve společenské místnosti Oblastní Charity Ústí n.L., alkoholici,  vůbec nepůsobili jako ti, kteří by mohli mít jakýkoli problém. Byly to muži, ženy, starší i mladší, tiší i upovídání, smutní i veselí. Prostě necelá dvacítka lidiček, kteří si přijeli popovídat. Pak ale začalo setkání, a mě chvílemi přebíhal mráz po zádech. Každé setkání AA má svou strukturu, na samém začátku probíhá trochu rituální představení se, které je ale samo o sobě malým kouzlem. Sedíte mezi svými, víte, že ten napravo i ta nalevo jsou alkoholici, víte, že se nemusíte bát a stydět a proto v klidu povíte : „Ahoj, jsem Pavel, alkoholik, chci už zůstat střízlivý“. „Ahoj Pavle, jsme rádi, že tu jsi“, no a tak to pokračuje, dokud se všichni nepředstaví. Víte, co pro alkoholika, člověka, který se setkává či setkával s odmítáním, pohrdáním svého okolí, ale i sebou samým, znamená vědomí toho, že může povědět „jsem alkoholik“ a bude to přijato pozitivně ? Opravdu moc a moc. Takový rituál má svůj účel, ten který říká „jsem alkoholik“ ví sám pro sebe že má či měl problém, přijal ho a začíná bojovat a ví, že není na svůj boj sám, ti kolem něho mu pomohou a on pomůže jim. Třeba jen svou přítomností a přiznáním se.

V těchto chvílích přichází na řadu další rituálek, čtení Dvanácti kroků. Dvanáct kroků je 12 pečlivě zpracovaných a celosvětově ověřených záchytných bodů,  které jsou při správném pochopení sto pomoci abstinujícímu alkoholikovi jeho boj vyhrát. Pro zajímavost je zde uvedu :

1. Přiznali jsme si svoji bezmocnost nad alkoholem – že se naše životy staly neovladatelné
2. Dospěli jsme k víře, že síla větší než naše může obnovit naše duševní zdraví.
3. Rozhodli jsme se předat svoji vůli a svůj život do péče Boha, tak jak ho my sami chápeme.
4. Provedli jsme důkladnou a nebojácnou morální inventuru sami sebe.
5. Přiznali jsme Bohu, sami sobě a jiné lidské bytosti přesnou povahu svých chyb.
6. Byli jsme zcela povolní k tomu, aby Bůh odstranil všechny tyto naše charakterové vady.
7. Pokorně jsme ho požádali, aby naše nedostatky odstranil.
8. Sepsali jsme listinu lidí, kterým jsme ublížili a dospěli jsme k ochotě jim to nahradit.
9. Rozhodli jsme se provést tyto nápravy ve všech případech, kdy situace dovolí, s výjimkou, kdy toto počínání by jim nebo jiným uškodilo.
10. Pokračovali jsme v provádění osobní inventury, a když jsme chybovali, pohotově jsme se přiznali.
11. Pomocí modlitby a meditace jsme zdokonalovali svůj vědomý styk s Bohem, jak jsme ho chápali my, a modlili se pouze za to, aby se nám dostalo poznání jeho vůle a síly ji uskutečnit.
12. Výsledkem těchto kroků bylo, že jsme se duchovně probudili a v důsledku toho jsme projevili snahu předávat toto poselství ostatním alkoholikům a uplatňovat tyto principy ve všech našich záležitostech.

Zdá se mi, že zcela nejtěžším a hlavně nejdůležitějším bodem je krok prví : „Přiznali jsme si svoji bezmocnost nad alkoholem – že se naše životy staly neovladatelné“.

Ten, kdo má s alkoholem problém, nemůže nikdy vyhrát, dokud slova této věty nepřijme za svá.

Lidi které jsem na onom setkání poznal již byly za vodou, alespoň v tom, že si svou nemoc – alkoholismus, přiznali a začali bojovat a kdo bojuje a není na svůj boj sám, nejen že vyhrát může, ale často i vyhrává.

Ale boj s „miláškem“ není jednoduchý, příběhy anonymních alkoholiků které jsem necelé tři hodiny poslouchal byly natolik silné, že by je dokázal obsáhnout ne tento blog, ale román.

„Je mi padesát pět, jsem alkoholik, jsem už pět let střízlivý, za tu dobu jsem se nenapil ani trošku. Jsem rozvedený, mám pár let odsezeno, byl jsem v Beřkovicích, Bohnicích, pár let jsem spal na lavičkách v parku a v zimě v parovodech. Nějak mi to ani nepřišlo, že je něco špatně u mě. Za všechno mohla žena, protože mě opustila, šéf, protože mi dal padáka, kamarádi, protože se mnou pili, máma, protože se mnou přestal mluvit. Když jsem měl peníze, koupil jsem si sedmičku laciné vodky, pomalu šel, upíjel, většinou mi stačila tak na kilometr, pak jsem si někde lehnul a spal a ráno zase nanovo, když nebylo na vodku, stačilo víno v krabici, to ale aspoň tři litry, to je šťávička. Tady mezi vámi sedím jen proto, že jsem zkolaboval a v blázinci jsem potkal terapeuta, co spolupracoval s AA. Nejdřív mi dával pěkně do těla, ale já to potřeboval. Když mě pustili, šel jsem na áčka a od té doby jsem střízlivý. Jsem Pavel, alkoholik. Když se ještě někdy napiju, asi umřu.“

Pavel je dnes zaměstnaný u stavební firmy, má nadprůměrný plat, jeho žena mu už zvedá telefon, maminka ho zve na nedělní obědy. Cesta zpátky mu trvala pět let a byla stejně těžká, jako Frodova pouť Mordorem.

„Ahoj, jsem Petra, alkoholička. Já se dneska musím smát, když si vzpomenu na svoje začátky s léčbou, to jsem chodila za psychiatrem a on byl šťastný jako blecha, když jsem mu vyprávěla, jak se snažím nepít, dávám si jen nealkoholické pivo a občas víno. To mi vydrželo třeba rok, dva, ale pořád jsem bojovala s chutí pít, pořád jsem chtěla pít a pak to vždycky prasklo. Jela jsem třeba týden v kuse a pak nevěděla kde jsem. Děti se mnou přestali mluvit, manžel někam utekl. Tak to šlo dvacet let. Dneska vím jak jsem byla blbá že jsem si myslela, že alkoholik může pít jen trochu. To nejde. Dneska nepiju tři roky a za tu dobu mě ani nenapadlo, že bych se chtěla napít. Chodím s kolegy do hospody, piju čaj a džus a když mě někdo zve na panáka, řeknu že nemůžu, protože jsem alkoholik. Zjistila jsem, že to lidi berou. Když se vymlouváte na játra, cukrovku, není to ono. Jsem prostě alkoholička, nepiju, chci zůstat střízlivá.“

Petře je 48, pila od mládí, nikdy sice neztratila práci, ale za dobu aktivního pití se jí rozpadli dva vztahy, rodina s ní přerušila styky, se svými třemi dětmi se několik let neviděla. Dnes má vnoučata a už druhým rokem tráví vánoce společně.

Jo, přátelé, škoda, že jste tam nemohli být taky, ať už jako hosté, nebo alkoholici, ať už anonymní, nebo ti co si ještě myslí, že jsou jejich problémy způsobené někým jiným a alkohol jim pomáhá.

Nechci tímto blogem dělat reklamu AA, ale moje dojmy byly natolik silné, že jsem nemohl těchto pár řádek nenapsat a všem těm, kteří se někdy setkají s jakoukoli závislostí ať už u sebe, svých blízkých, kamarádů, doporučuji mimo konzervativní postupy i návštěvu stránek http://www.anonymnialkoholici.cz, podíváte se a uvidíte.

Přeji všem anonymním alkoholikům, ale i těm neanonymním, mnoho a mnoho sil.