K nařízení nedobrovolné ústavní léčby je nutno prokázat nebezpečnost sobě nebo okolí v důsledku duševní choroby. V případě závislosti na alkoholu tomu nepochybně bývá při deliriu tremens, alkoholických psychózách, epileptických záchvatech, při odvykacím stavu a při sebevražedných tendencích nebo pokusech.
Jindy je tato nebezpečnost nejasná a stav je vhodné konzultovat s lékařem lůžkového zařízení, kam by se pacient převážel.
Indikace dobrovolné ústavní léčby jsou mnohem širší, může se např. jednat o stav, kdy se nedaří při ambulantní léčbě dosáhnout delší abstinence.
Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc.
Zdroj: www.drnespor.eu

